Být fanouškem německých Xandria je trochu složité. Od roku 1994, kdy byla kapela založena, se v sestavě protočilo už sedmnáct hudebníků. Nic zvláštního? Možná ne, ale když se ty změny týkají těch „nejhlavnějších“, tedy zpěváků, či v tomto případě zpěvaček, asi se nad tím pozastavíte. Je ale zajímavé, že v rámci žánru (gothic/symphonic) to není zase až tak neobvyklé. Vyprávět by mohli norští Sirenia či jejich kolegové Tristania. Xandria letos představuje již svoji pátou vokalistku. Manuelu Kraller vystřídala půvabná Holanďanka Dianne van Giersbergen.
A ten výběr se kapele povedl na jedničku! Dianne má obrovský talent, zkušenosti i velmi pestrý operní rejstřík. Toho však Xandria nevyužila úplně stoprocentně. „Sacrificium“ je totiž výrazově téměř identické jako předchozí počin „Neverworld´s End“. Je stejně bombastické i epické, má vynikající zvuk (producent Joost van den Broek se opět činil), chybí mu však špetka odvahy nebo snahy o vývoj. Kdyby se použil název „Neverworld´s End, part 2“, nebylo by na tom nic divného. Na druhou stranu je ale třeba říct, že ačkoliv se nejedná o úplně originální a přelomové dílo, Němcům současný směr prostě sluší a umí to přinejmenším stejně kvalitně, jako kdysi Nightwish (inspirace jejich starším obdobím je stále více než patrná).
Důkazem toho je titulní rozsáhlá kompozice „Sacrificium“, kde jsou odkryty všechny jejich důležité zbraně. K těm patří samozřejmě zpěv výtečné Dianne (dle mého názoru své předchůdkyně s přehledem převyšuje), ale i výrazná symfoničnost, sbory, epičnost, stále se měnící atmosféra a především nepřehlédnutelná instrumentální preciznost.
Největším plusem celé desky je pak její pestrost a vyváženost. Najdete totiž na ní jak hitovky („Nightfall“), tak i skladby s komplikovanější strukturou („Betrayer“) nebo nádherné balady („The Undiscovered Land“). Takhle to zkrátka vypadá, když má interpret plodné období. Silné a chytlavé melodie, rytmická přesnost i skvělá kytarová práce – tak vypadá současná Xandria.
Album „Sacrificium“ je špičkově odvedené řemeslo, které směle reprezentuje daný žánr. O to větší je škoda, že nepředstavuje nic převratného. Nálepky „druhých Nightwish“ se tedy kapela určitě nezbaví. Mé hodnocení je i přesto relativně vysoké (i když jsem ho kvůli rozporuplným pocitům několikrát měnil). Vy, co hledáte originalitu, si však jeden bodík klidně strhněte.
|
