Pro fanouška není nic milejšího, než když je jeho oblíbená kapela autorsky akční a mezi vydanými alby neseká nepříjemné prodlevy. Jistě, rizika s tím spojená zahrnují např. kompoziční schematičnost, na což dojíždějí třeba švédští Reinxeed. V případě Italů tohle ale (zatím) nehrozí. Po třetí desce totiž odešel zpěvák Joe Cagianelli, který oplýval tak specifickým hlasovým zabarvením, že už sama tato skutečnost v podstatě znamená něco jako restart kapely.
To zásadní a tolik výjimečné však zůstalo zachováno. Cit pro umné kroucení melodií, jejichž oblouky zdobí jako krajky dokonale patetické harmonie. Snad si toho autoři byli vědomi, a proto chtěli posypat některé své kompoziční koláče i špetkou progresivní drobenky. Pokud se bavíme o předposledním záseku s názvem „Limbo“, nejvíce to odnesl právě titulní song. Vedle složitější struktury některých skladeb a vokální výměny navíc přibyla i diference zvuková, kdy „uživatelská“ přívětivost ustupuje temněji dunivé podstatě. Na druhou stranu přesně takové vyznění je daleko vhodnější pro nového pěvce Ivana Gianniniho. Ať však byly změny jakkoli výrazné, několik pamětihodných skladeb bylo do drážek CD opět vepsáno, za všechny jmenujme strhující „Hymn Of Liberty“, kterou si autor této recenze sám pro sebe označil jako Skladbu roku 2013.
S novým albem je to dost podobné. Snaha o temnější vyznění nemizí, což je patrné už ze samotného obalu. Zvukař se evidentně neměnil, a tak přetrval i jeden nešvar, kterým je podivné ozvučení bicích, jež jsou zbytečně agresivní s lehce přebasovanými kopáky. To se dá ovšem snadno prominout, zvlášť, když je opět přítomen důraz na vstřícný sentiment, pro Derdian tak typický. A tak se fanouškova melodická soustava může radovat, skladeb, které ji uvedou ve slastné předení, nabízí novinka hned několik. Jejich seznam je následující: „In Everything“, „These Rails Will Bleed“, „Write Your Epitaph“, "Music Is Life" a „My Life Back“.
To tedy máme pět pádných důvodů, které natěšené (třebaže nikterak dlouhé) čekání na nové album činí úlevně naplněné. A to jsme vypsali pouze ty nejvypiplanější kousky, vězte, že většina dalších songů co do jakosti příliš nezaostává. Pokud na patře přeci jenom hořkne pocit jisté rozpolcenosti, jeho ohnisko hledejme v přepálené stopáži, jejíž umírněnost by jistě přitáhla více pocitové dynamiky (s klidným svědomím bych oželel třeba podivnou „Alone“).
No a osobně dvakrát nejásám ani z onoho pěveckého střídání, Ivan Giannini je možná technicky preciznější, hlasem kapely Derdian pro mě ale navždy zůstane právě Joe.
Stejně tak mi šla zvuková produkce třetího alba "New Era Pt. 3 - The Apocalypse" daleko příjemněji do uší, přímo je hladila, kdežto poslední dvě desky působí v tomto ohledu (včetně výše zmíněné výtky) odosobněně a zastřeně.
Jinak je ovšem třeba se radovat. Novinka přináší i navzdory svému titulu vydatnou porci pozitivních tónů, jako stvořených pro právě probíhající letní pohodu. Vezmeme-li pak v úvahu sezónu, která je v rozdávání kvalitního melodického power metalu velmi skoupá, je více než jasné, že zde máme co dočinění s jednou z nejlepších žánrových nahrávek roku.
|
