S velkým zpožděním přináším recenzi na album „Angels Of Apocalypse“, které pod hlavičkou projektu Avalon má na svědomí finský kytarista Timo Tolkki. Ne, že by nebyl čas na napsání těchto řádků, ale po prvním poslechu jsem měl náladu vložit do recenze pouze obrázek se vztyčeným prostředníčkem a albu naprášit jeden bod z úcty k panu Tolkkimu. Album jsem na nějaký čas uložil k ledu a vrátil se k němu s čistou hlavou a bez jakéhokoliv očekávání. I přesto se můj dojem příliš nezměnil.
Úvod alba však vůbec nepoukazuje na fakt, že by se mělo jednat o propadák roku. Charismatický a jedinečný hlas Fabia Lioneho (Rhapsody Of Fire, Angra, Vision Divine…) posluchače vtáhne do děje v intru „Song For Eden“, po kterém přijde klasická speedovka „Jerusalem Is Falling“. O Následující singl „Design Of Century“ se postarala Floor Jansen (ex-After Forever, Nightwish). Jednoduchá a snadno zapamatovatelná skladba, která ničím nepřekvapí, ale také nezklame. Poslech alba však kazí ohavný zvukový kabát (zvláště zvuk bicích nástrojů zní šíleně mdle a nudně). Vzpomínám si na rozhovor, ve kterém Tolkki prohlašoval, že zvukově se nejvíce vyřádil na albech Elements Pt. 1 a Pt. 2, a že na nižší kvalitu již nepřistoupí. Nechápu tedy, co má výsledný zvuk tohoto alba znamenat.
Hlas třetího avalonovského nováčka Davida DeFeise (Virgin Steele) zazní ve skladbě „Rise Of The 4th Reich“. Nikdy jsem jeho hlas neměl v oblibě (jeho skřetí frázování mě tahá za uši), ale do této skladby to tak nějak patří. Změny nálad jí navíc dodávají na přitažlivosti a patří mezi to lepší, co se na desce nachází. V následující „Stargate Atlantis“ znovu hostuje Fabio Lione a přestože jsem odkojený na svižném, melodickém metalu, tak by mě zajímalo, jak si mám užívat poslech skladby, která nenabízí absolutně nic. Je to jen další kousek do sbírky Tima Tolkkiho jen s jiným hlasem. Podobný dojem mám i z následující „The Paradise Lost“, kde je opět jediný rozdíl ve zpěvu. Navíc se domnívám, že zvolení Floor Jansen do této skladby, nebyl zrovna nejšťastnější nápad. Je to celé takové nemastné, neslané.
Chvíle, kdy jsem dokázal přimhouřit oko nad vším špatným a zůstal na měkko při poslechu klasických balad, jsou už bohužel také pryč. „You’ll Bleed Forever“ je totiž jen další vykrádačkou z dřívějších alb bez sebemenšího náznaku něčeho nového. Chápu, že každý den není posvícení, ale to už Tolkki skutečně neslyší, že tentokrát té hudbě opravdu něco chybí? Floor Jansen sice zpívá opravdu dobře a celé to zní velmi dojemně, ale náhle mi do hlavy vlétne vzpomínka na jiné pomalejší kousky a hned mi dochází, že poslechem x-té variace jen ztrácím svůj čas. A sdělení, že samotný Timo Tolkki tuto věc považuje za jednu z nejlepších, které kdy napsal, mě opět přivádí do rozpaků. Nebudu zdržovat a prozradím, že podobně je na tom i „High Above Of Me“, kde si své party rozdělily Caterina Nix, navrátilka Elize Ryd (Amaranthe) a Simone Simons (Epica).
Na zlepšení mého dojmu z poslechu alba už bohužel moc skladeb nezbývá. „Neon Sirens“ si vzal na starost Zachary Stevens (ex-Savatage, Circle II Circle). Skladba ubíhá ve středním tempu a dojem nijak nezlepšuje. Jedná se o průměr, který bych si spíše dokázal představit jako bonusový track. A vrcholem alba by měla být titulní věc, kde se střetnou všechny čtyři ženské divy (již zmíněné). Opět se setkáváme s častými změnami tempa a střídání hlasů (zejména Elize Ryd a Simone Simons) dokáže rozehnat rozpačité dojmy a konečně si je co užít. Přesto se husí kůže nedostavila. Závěrečná „Garden Of Eden“ je zbytečnou instrumentální vsuvkou, kterou ze zásady budu vynechávat (pokud se ještě někdy k tomuto albu vrátím).
Přestože se může zdát, že mám na Tima Tolkkiho averzi, skutečně tomu tak není. Tohoto finského kytaristu obdivuji a navždy pro mě bude tím chlapíkem, co má na svědomí přehršel hitů, na které nedám dopustit. Jeho cit pro melodie, kopákové salvy, dravé rify a neustálé výzvy zpěvákům, aby své hlasy tahali do ještě vyšších poloh prostě obdivuji, vždyť díky tomu vznikly skladby, které jsou hotovým rájem. Pro mě je jedním z králů melodického metalu a tím také zůstane.
Albu „Angels Of Apocalypse“ však chybí téměř vše, co máme na tvorbě Tima Tolkkiho rádi. Precizní výkony všech zúčastněných, skvělý zvukový háv a skvělé hudební nápady. Celé album zní jako demo nahrávka a ačkoliv mě mrzí, že jdu s hodnocením tak nízko (doufal jsem, že po propadáku „Saana“ už nepůjdu pod pět bodů), tak tentokrát nemohu jinak. Snad se pravidlo „do třetice všeho dobrého“ projeví i u příštího Avalonu.
PS: Musím však přiznat, že booklet alba se povedl na výbornou.
|
