Co si člověk vybaví, co ho napadne, jakmile od současných speedových králů dostane informaci o tom, že další album se opět jmenuje totálně silácky - „Maximální přetížení“? Že by klasickou nálož dvojšlapek, riffů, v průměru třiadvacet minut trvajících sól/píseň, melodické refrény, a hlavně prostě rychlost a zase jen rychlost, navíc protknutou zvrhlou zálibou šíleného vlasatce Hermana Li v 8-bitech, resp. jejich zvucích, znějících jak nastavování sound blasteru z 80. – 90. let, ve sféře ranějších kompjůtrových games, jež v tu dobu tvořily zálibu pro většinou společnosti opovrhovanou subkulturu?
Z velké části opět ano, díkybohu! Dragonforce ze svého pojetí hudby neuhnuli ani o milimetr, takže nás čeká nálož rychlosti (jop!), sól, výjezdů, divočin, vokálních ekvilibristik a vzdušné melodičnosti, to vše zabaleno v kabátku vynikající produkce. Sice je pravda, že nějakou dobu kolovaly po netu zvěsti o tom, jak kapela zpomalí, uklidní své testosteronové choutky, ale naštěstí se tyto ukázaly jako liché. Nové album je zkrátka nabušené, a i když se (to ale není žádná hyper novinka) do tvorby kapely propašovaly i písně pomalejší, přemýšlivější a zadumanější, základ stále tvoří jejich divoký standard.
Otevírák „The Game“, následující „Tomorrow´s King“ - toto vše je zásadní copyright kapely, a pokud se vám líbily minulé desky, nebudete zklamáni. „No More“ pokračuje ve svižné jízdě, aby se pak album na chvíli uklidnilo s „Three Hammers“ – zde se projeví nezbytné chvilkové zpomalení, následováno „Symphony Of The Night“, kde kapela opět nabere obrátky a nechá vyniknout svojí pověstné rychlosti a dechberoucí melodice. Dále zde máme kupříkladu „Defenders“ a „Extraction Zone“. O druhé zmíněné snad jen to, že se jedná o jeden z vrcholů tvorby těchto cvoků, jejíž refrén z hlavy nedostanete už nikdy, akorát PC speakerové pazvuky v polovině skladby začínají (na rozdíl od prvních dvou poslechů, kdy působí poměrně zábavně) zapříčiňovat letargii, a následně hlavně odpor. Nelze tento fakt ale brát až tak směrodatně, píseň je i s nimi skvělá. „The Sun Is Dead“ a „City Of Gold“ se mi jeví jako nezbytná výplň k dosažení dostatečné délky desky, no a bonbónek v podobě country coveru Johny Cashe "Ring Of Fire" působí jako milé zpestření (pokud originál neznáte, schválně si jej poslechněte, rozdíl je více než markantní).
Ještě ve zkratce bonusy – krásnou a pomalou píseň „You´re Not Alone“ bych bez problémů zařadil na album, kde by tvořila půvabný kontrast mezi divočinou a stoickým klidem, a ideálně s ní prohodil jednu z výše zmíněných dvou skladeb. „Fight To Be Free“ by se na albu v pohodě dala proměnit s druhou výše zmíněnou.
O zvuku není opět potřeba příliš hovořit, je vysoce povedený, dostatečně agresivní, adekvátně oklávesovaný a pěvec Marc Hudson zde předvádí svůj životní výkon; na bývalého vokalistu si nejspíš už ani nevzpomenete, není ani proč.
Tak si pojďme shrnout zásadní poznatky. Jedná se o (nejspíš) jedinou speedovou nahrávku letošního roku, navíc nadmíru povedenou a dostatečně zábavnou a melodickou. Kluci jasně dokázali, že i po víc než deseti letech se svým sonic metalem dokáží na hudební trh přinést nahrávku, která bude posluchače schopna nejen dostatečně zaujmout, ale také pobavit. To není málo. Dopřejte si též této lahodné krmě a já mizím … si poslechnout Dragonforce znova.
|
