„Calibos už není, Perseus vše změní…“
Nevím, jestli chtěl frontman nově vzniklé olomoucké kapely Perseus (nezaměňovat s nedávno recenzovanými Italy!) tímto veršem ze stejnojmenné písně cíleně provést lehké zúčtování se svojí hudební minulostí. Pozorovatelům domácí scény jistě neunikl fakt, že poté, co na přelomu minulé dekády došlo k rozštěpu kapely Calibos a jejich tehdejší zpěvák s charakteristickým a nezaměnitelným hlasem Mirek Spilka rozběhl své Callibos M.S., došlo k další strkanici o autorská práva. A tak to Mirek pojal zcela v duchu úvodní věty tohoto elaborátu a přivedl k životu Persea. Příznivce čistokrevného heavíku (a klidně pod tento pojem zahrňte i všechny ty šlahounky power, melody, speed…) s texty v domorodštině můžu ohledně změn uklidnit. Callibos M.S. už není, Perseus sice změnil obsazení na postu obou kytaristů (čímž se rozšířil i tvůrčí tým kapely), hudebně je vše – naštěstí - při starém. Stejně jako v kole minulém tedy platí, že byť jde o debutovou desku kapely Perseus, osvědčený rukopis matadora domácí metalové scény (a k němu dokonale zapadající autorský um kapelních noviců i již osvědčených spoluhráčů) tento nádech ani omylem nepřipouští a Perseus bez jediného uzlíku plynule navazují na Callibosí prvotinu „Nosferatu“.
A tedy stejně jako minule platí, že album „Říše vlků“ nabízí snadno přístupný mix heavíkové přímočarosti a melodické přitažlivosti, emoce i dravost, maximum nekomplikované zpěvnosti (živě si lze představit u chorálů burácející dav pod pódiem), dostatek hudební pestrosti (v rámci stylových mantinelů) na nezbytné udržení pozornosti, kousavé riffy, šikovná kytarová sóla, nádherně barevné bicí (pro mě jeden z nejpřitažlivějších momentů alba) a vydatnou dávku metalové energie v tom nejklasičtějším heavy hávu.
Čím na mě Perseus zabírá nejvíc, to jsou položky, spojené s lyrickými výlety do historie (jedno, jestli skutečné nebo vybájené). Těm vévodí bonbónek pro olomoucké patrioty – epická „Olomouc 1241“ s poetickým úvodem (melancholické vybrnkávání a hladivý zpěv), mohutnící v bojovném nápěvu a vrcholící v chorálově davové erupci. Podobně přitažlivým chorálem (trefně vystižené husitské téma) Perseus otevírají desku ve šlapavé „Kříže na obzoru“ s atmosférickou volnější pasáží, z výpravné atmosféry (zase parádně vykreslené téma písně, přitažlivě funguje zejména ženský vokál) pak čerpá zhruble přístupná „Hraběnka Báthoryová“ se skandovatelným refrénem (další z poznávacích znamení Persea). A čest svému jménu dělá kapela i v (úvodu citované) eponymní nekomplikované a důrazné speedovce se žhavými kytarami. Vrchol desky si Perseus schovali do vláčnější výpravnosti „S páskou na očích“ s natlakovanou atmosférou, přirozenou gradací a krásně štiplavou kytarou. Čemu však tentokrát ne a ne přijít na chuť, to jsou pomaláče. Možná, kdyby na desce zůstal jen jeden z nich („Sám ze dvou“, „Putovní dluh“), coby „povinná „dojáková“ položka, neprotestoval bych (i když…), takhle ta krátce po sobě jdoucí plačtivost působí jako zbytečná brzda.
Nelze vůbec předpokládat, že Perseus vše změní (ani nepředpokládám, že by Spilkovci měli podobné ambice). „Říše vlků“ vaří z archaických heavy melodických základů s vymazleným moderním, krásně sytým zvukem a (až na drobné výjimky) nenásilným hraním si s češtinou. Nekomplikovaná a upřímná (chce se mi říct lidová) nahrávka. Pro ty, kterým tahle kategorie voní (modernisté, anti-heavíkáři, anti-tuzemáci, nic pro vás…) velice dobrý tip!
|
