CHRONOSPHERE - Embracing Oblivion (2014)
Pro trojlístek zajímavých alb míříme do Řecka, kde do našinců praží většinu času ostré slunce, k tomu jsou všichni masírováni politickou idiocií, je proto nezbytné, řeklo by se přímo zásadní, aby si tamější lidé našli adekvátní ventil, který předejde zbytečnému násilí. Thrash metal je k tomu samozřejmě naprosto ideální. Riffy odsekané jako kotlety od řezníka nutí k vyklepání negativních, tedy vysoce škodlivých emocí z těla. Dnes nám k tomu poslouží kapely, které by se daly roztřídit dle školní terminologie. Chronosphere se svým posledním albem „Embracing Oblivion“ nedopadli špatně, nicméně to v celkovém měřítku nestačí na víc než na absolvování základní školy thrash metalu. Navíc ne vždy s vyloženě kladnými známkami. Kluci až moc tlačí na pilu, aniž by je příliš rozhodilo, když se jim sem tam ulomí nějaký ten zoubek. Kostrbatost hudebního řezu je pak přímo úměrná pocitové rozpolcenosti. Skladby samy o sobě znamenají slušný nátěr, z celkového pohledu se ale mění v ne příliš rozlišitelnou homogenní hmotu. Nepomáhá tomu ani nevýrazný zpěv a poněkud zastřená zvuková produkce, která je z pohledu dnes hodnocených smeček jednoznačně nejslabší. Stejně tak obal vypadá jako malůvka nějakého nepříliš výtvarně zručného dítka ze sedmičky, jež navíc trpí progresivní formou ADHD. No nic, přesuňme se raději ze základky na střední.
5,5/10
RIFFOBIA - Laws Of Devastation (2013)
Neb maturitní vyznamenání si jednoznačně zaslouží půvabně nazvaná tlupa Riffobia. Jejich debut „Laws Of Devastation“ není dlouhou záležitostí, stopáž se nepřevalí ani přes půl hodinky, pro výše zmíněné uvolnění to ale bohatě stačí. Jeden metalový masakr střídá druhý, na relaxaci není čas. Když si ale pustíme thrash metalové album, nic takového ani nechceme, že ne? Na rozdíl od Chronosphere je zde adekvátní sound, obzvlášť bicí mašinérie zní a vibruje průzračně jako elfí studánka. Jen si pusťte do uší třeba šlapavou čtyřku „Remnants Of Faith“, kdo si nezačne minimálně podupávat nohou do rytmu, ten snad nežije. Technické riffy zdobí ovšem všechny songy, se žádným z nich nešlápnete vedle. Zpěvák Chris Ntelis sice nepatří k nějaké extratřídě, svůj díl práce ale odvede spolehlivě. Snad jen ten obal desky je opět z kategorie lacinějších. Riffobia si každopádně zaslouží velkou pozornost a tato recenze neměla za úkol jiný cíl, než ji vypíchnout z (pod)průměrného balastu ostatních žánrových nahrávek.
7,5/10
SUICIDAL ANGELS - Divide And Conquer (2014)
Asi není překvapení, že vysokou školu s lehkostí a grácií absolvovali dnes už renomovaní Suicidal Angels. A to nikoli pouze s tímto posledním albem, ale i s (minimálně dvěma) předešlými. Vyjdu s pravdou ven, tihle Řekové jsou pro mě nejlepší partou, která vzešla z druhé thrash metalové vlny. S pokorou a hlavně značnou instrumentální zručností převádí esenci a prapůvodní základ vlny první, prezentovaný nesmrtelnými díly jako „Beneath The Remains“ a „Arise“ od Sepultury nebo čímkoli od Slayer. Zpěvák Nick Melissourgos si dokáže rozfrázovat vokální linky tak zlověstně, že mu u toho snad radí samotný ďábel. Nic z toho by ovšem nemělo valný smysl, kdyby stál za hovno zvuk. Tahle banda si to naštěstí umí pohlídat. Každý nástroj zní absolutně dokonale, líp to ani nejde. Jistý nedostatek můžeme slyšet v malé variabilitě materiálu, zvlášť, když SA sekají jedno album za druhým. Řekové si toho jsou vědomi, proto se na novince pokusili o lehkou změnu struktury skladeb. A tak jsme na desce „Divide And Conquer“ svědky určitého zklidnění a nenalezneme zde pouze klasické prasopaly (které jsou ovšem stále strhující, tentokrát vítězí titulní píseň), ale i pokusy o rozmáchlé, dramaticky gradující kompozice. Dva kousky přesáhnou šestiminutovou hranici, závěrečný pak dokonce atakuje hranici minut devíti. Je to osvěžující, je to napínavé tak, jak bylo zamýšleno, zkrátka tato snaha byla korunována úspěchem (na druhou stranu doufám, že se poměr pomalejších songů versus ty rychlé nebude v budoucnu nějak zásadně zvyšovat, takhle mně to úplně stačí). Když Suicidal Angels připravili nové album, vždy patřilo mezi (thrash) metalové události roku. Letos tomu není jinak.
8/10 |
