Když se řekne, že Mr. Big vydali novou desku, má každý už zevrubnou představu, o jaký hudební styl a o jakou kvalitu se bude jednat. Tahle kapela ani v době největší cobainománie neztratila svůj ksicht a přestože si tehdy s alby „Hey Man“ a „Get Over It“ vybrala o trochu slabší chvilku, úroveň jejich nahrávek je kupodivu stabilní a laťka vysoko posazená. Nejinak je tomu samozřejmě i v případě novinky „…The Stories We Could Tell“, druhé to desky od jejich pět let starého comebacku.
Novinka vychází tři roky po reunionovém „What If…“ a hudebně na něho samozřejmě navazuje. Tím je řečeno, že Mr. Big ani v tomto případě své příznivce nezklamou. Jejich okruh se sice od začátku devadesátých let, kdy formace žala platinové úspěchy, přece jen smrskl. Proto už teď nedojde na podobné faux pas jako tehdy, když si široká posluchačská obec zaškatulkovala Mr. Big takřka mezi boybandy, když od nich znali jen akustickou baladu „To Be With You“ nebo coververzi „Wild World“ od Cata Stevense.
Mr. Big totiž samozřejmě nejsou v prvé řadě jen o baladách. Přestože na albu najdete hned tři. Zatímco první „The Man Who Has Everything“ mnoho pozitivních překvapení nepřinese (spíše vás odradí ty slizké klávesy), ostatní „East/West“ a zejména „Just Let Your Heart Decide“ pak už jsou na tom nesrovnatelně lépe a posledně zmíněná má hitové ambice a navazuje na „All The Way Up“ a „Stranger In My Life“ z minulé desky. Ty sice kapele zástupy ječících fanynek nepřivábily, ale ukázaly, že dobrou pomalou věc tihle pánové ještě dohromady dát umí.
Jenže na baladách „…The Stories We Could Tell“ nestojí. Její základ je u pořádných hardrockových kousků, kde prim hraje především kytara Paula Gilberta. V takových polohách, jaké představuje úvodní trojice skladeb „Gotta Love The Ride“, „I Forgot The Breathe“ a „Fragile“ jsou Mr. Big v současnosti nejsilnější. Tyhle skladby mají tah na bránu, udivují excelentními muzikantskými výkony a nezapřou ani hitové ambice. Ty v podstatě mají všechny skladby, ať už zmíněné balady, úvodní trojlístek nebo bluesovější kousky v podobě takové „Cinderella Smile“ (v jejím začátku Eric Martin zaječí tak, až si najednou myslíte, že Mr. Big angažovali Stevena Tylera).
Mr. Big dneška se tak rovná sázce na jistotu. A i když neumístili na desku tak silnou skladbu jako v případě „What If…“ a jeho otvíráku „Undertow“, je „...The Stories We Could Tell“ velice podařené dílko, které ctí tradice hard rockové hudby. Oproti „What If…“ možná působí o něco sevřeněji, kompaktněji, ale kvalitativně je na tom podobně. Prostě ta zmíněná jistota. Ta se už bohužel netýká bubeníka Pata Torpeyho, protože v současné době kapela neví, jestli se bude moci v budoucnu opírat i o jeho služby, protože tento hráč bojuje s Parkinsonovo chorobou.
|
