Po nedávno recenzovaných Wishmasters zde máme další objev domácí scény! Tentokrát jej ale představuji s ještě větší radostí, neboť se ze symfonických vod přeléváme k mému srdci bližšímu power metalu, který je navíc obalený v mimořádně chutných melodiích tak dokonale, jako banánové fondue v čokoládě! Většina stopáže se (k mé ještě větší radosti) odehraje ve svižném až rychlém tempu, s velmi emancipovaným klávesovým podkladem. Výjimečný je i zpěv Andrey Michálkové, jejíž vokální barevnost nemá daleko k Anetě Langerové. A skvěle vyšel i zvuk ze studia Hellsound, takže nám nic nebrání pustit se do bezstarostné pitvy alba.
Každopádně jsem už dlouho nebyl z poslechu nějakého tuzemského debutu tolik nadšený, naposledy snad v případě recenze prvotiny blanenských Sagittari. Přitom Garant existuje již od roku 1999. Mezi touto dobou a albem „Dobyvatelé part I.“ stihli ale vydat pouze čtyři dema (vždy v dvouletém intervalu), o kterých si můžeme udělat určitý obrázek na Bandzone. Chytlavost některých skladeb je vpravdě vysoká, např. refrény písní „Tulák“ nebo „To jsem já“ zůstanou v palici jako tvář krásné dívky a za nic na světě nebudou chtít ven. Na dlouhohrající fošně naštěstí o obdobně pikantní kousky ochuzeni rovněž nebudeme.
Dočkáme se hned v úvodu. Čímž tedy zrovna nemyslím intro „Cesta vznešeného lidu“, patřící mezi nejslabší moment desky. Mluvený projev od někoho, kdo není profesionálně cvičený, je vždy spíše utrpením. Malá rada pro kapelu, tohle prosím už příště NE! Nemáte to totiž zapotřebí, když za vás tak skvěle „mluví“ hudba. Následující „Wilém Dobyvatel“ je toho přímo detektivním důkazem. Epický nástup jako od Nightwish (kapela sama uvádí Finy jako své největší vzory, v žádném případě ale nemůžeme mluvit o kopii nebo vykrádání), neskutečně chytlavé sloky, bridge a refrén, který se nedá nezpívat společně s Andreou. Po jeho prvním odeznění orgastické pocity ještě umocní sólová pasáž, jež se vlní tím nejatraktivnějším klenutím, s klesající a stoupající basovou linkou v základu. Druhé chorusové jetí zase vygraduje kytarová melodie, jejíž linka byla do té doby pouze tušená. „Wilém“ je jednoznačným vrcholem díla, song, kterého se stále nemůžu nabažit a jenž si dávám na doplnění energie téměř každý den (v době prvních poslechů alba to ale bylo klidně i pětkrát a více). Už kvůli němu nevznikla tahle nahrávka zbytečně, kdyby nás již (čistě teoreticky) nečekalo nic zajímavého. Ale ono samozřejmě čeká…
Hned další track „Dle zákona“ potěší refrénem i sólem. Oproti tomu v následném „Králi barbarů“ je refrén nejslabším článkem v jinak opět perfektně šlapajícím hudebním řetězu, kde zaujmou mimo jiné i příjemně vrstvené kytary. Pátá „Svatá válka“ je intrem, které uvozuje další tematickou část (celkově jsou na albu čtyři). Skladbu „Království nebeské“ odzpívá kytarista Daniel Malich a můžeme ji bez nadsázky nazvat hitem, který by při normální konstelaci éterických hvězd muselo hrát nejedno rádio. Vzletný refrén by pak zpívalo celé publikum na Českém slavíkovi. Ok, takže zase zklidním svoji bujnou fantazii...
...a právě v pravý čas, neboť na albu začíná znít první (a poslední) balada. V ní nejvíce vynikne talent Andrey, na druhou stranu je nutné říct, že z hlediska chytlavosti „Barborka“ za svými metalovými kolegy lehce zaostává. Následující dva kousky „Alexandr Veliký“ a „Dračí lodě“ (které opět protne intro „Králové moří“) se náramně poslouchají, v rámci vysoce jakostního celku je ovšem lze označit „pouze“ jako nadprůměrné (úplně stejně je na tom závěrečný bonus song "Noční pták"). V „Legii zkázy“ už ale zase zajiskří radost v podobě sugestivního bridge i refrénu, včetně perfektně vychytaného sóla.
Předposlední „Tváře války“ umocní i mužský growling, na který jsem si musel chvíli zvykat, teď už mně ale do skladby skvěle pasuje, když k tomu pak nezní osamoceně a současně v refrénu podtrhne zpěv Andy, musím uznat, že tahle kapela prostě ví, co dělá. Snad až na zmíněné intro a možná bychom mohli, ať nejsme pořád tak pozitivní, rýpnout do poněkud nevýrazného obalu nebo i názvu „Dobyvatelé part I.“, kde bije do očí ono anglické slůvko. Když česky, tak česky, nebo ne? Na druhou stranu titul dává závazek dalšího pokračování, čehož bych se opravdu rád dočkal, neb díl první se pro mě stal velkým melodickým zážitkem. Za což vám velmi vřele děkuji, soběslavští!
|
