Kolik znáte tuzemských kapel, které se stylově zaměřují na A.O.R.? A které ho hrají na takové úrovni, aby se dalo hovořit i o perspektivní a ambiciózní partě? Přiznám se, že poprvé mě tahle otázka napadla až tehdy, když jsem komunikoval s frontmanem olomouckých Black Tiger Honzou Trbuškem a Honza svou kapelu představoval jako jednoho z mála, ne-li jediného zástupce tohoto stylu u nás. A tak pojďte nahlédnout pod pokličku tohoto, svým způsobem výjimečného, spolku.
Tenhle rozhovor bych oproti takřka tradičnímu schématu otázek chtěl začít tak nějak odprostředka. Na svých stránkách jste oznámili, cituji: „v mezičase se navíc kapela chystá k důležitým změnám, které jak věříme, ji posunou hudebně i profesionálně na další, vyšší úroveň“. Prozradíš, k čemu se u Black Tiger schyluje, jaké jsou nejbližší plány a co si od nich slibujete?
Nejsi první, kdo se mě na to ptá. Je pravda, že jsem si touhle informací tak trochu „zavařil“ :-), ale protože jsme právě uprostřed celého procesu, opravdu nemůžu prozradit podrobnosti. Znovu tak jen zopakuji, že pracujeme dost intenzivně na tom, aby se kapela posunula zase o kus dál.
Black Tiger jsou svým stylovým zaměřením v České republice poměrně výjimeční. Čím tebe oslovuje A.O.R., jak širokou fanouškovskou základnu máte, nejste v záplavě moderních stylů v téhle republice jakousi Popelkou? Je ze strany fans a pořadatelů zájem o kapelu, hrající A.O.R.?
AOR a melodický hard rock jsou pro mne ukázkou dokonalých hudebních stylů, esencí všeho, co by měla dobrá rocková muzika mít – silné melodie, dávku emocí, muzikantskou zručnost. V tuto chvíli si troufnu tvrdit, že jsme jedinou AOR kapelou v České i Slovenské republice. Naše fanouškovská základna se rozrůstá a řada lidí je překvapena, když nás uslyší. AOR zde má poměrně hodně potenciálních posluchačů, bohužel ale u nás vůbec neexistuje scéna, která by se tomuto žánru věnovala. A těch pár kapel, které adorují hard rockovou scénu 80. let většinou (bohužel) za moc nestojí.
Přiznám se, že nemám až takový přehled o vašich koncertních aktivitách, ale z akcí, na kterých jsem zahlédl vaše jméno, jsem získal dojem, že Black Tiger vystupují čistě se zahraničními parťáky. Je ten dojem správný a čím to je? Která z kapel, se kterými jste hráli, ti sedla nejvíc, který váš koncert považuješ za top? A s kým by sis ještě rád zahrál?
Tvůj dojem je správný. Hraní se zahraničními (rozuměj na západ od našich hranic) interprety je pro nás obrovskou zkušeností jak po muzikantské, tak lidské stránce. Navíc je pro nás důležité, že nás zahraniční interpreti berou, naše muzika se jim líbí a s některými jsme navázali již trvalejší spolupráci. Pro mne je vždy svátkem, když hrajeme s HUMAN ZOO nebo s Danem Reedem z DAN REED NETWORK. Tato osobnost, kterou považuji za jednoho z nejlepších a nejinspirativnějších hudebníků vůbec, žije již několik let v Praze, přičemž naše hudební média ho úspěšně ignorují… (mimochodem, se svojí kapelou prodal celosvětově více než 2 miliony desek a vystupoval s ní v r. 1990 na Strahově na legendárním koncertě před Roling Stones). Ale i ostatní koncerty se zahraničními kapelami byly skvělé, těžko se mi nějaký vyzdvihuje. Prostě stojíš na jednom pódiu se svými vzory, víš co tím myslím? A s kým bych si rád zahrál? S Danger Danger a Stryper :-)
Jak vlastně dochází k tomu, že se dostáváte do předprogramu známých kapel? Je to vaše vlastní iniciativa, jste díky svému stylovému zaměření a schopnostem dobře zapsáni u pořadatelů nebo vás rovnou oslovují kapely?
Od všeho tak trochu. Některé koncerty pořádám já sám, na ostatní jsme se ale dostali právě díky tomu, jaký styl hrajeme. Dokážeš si představit vhodnější českou předkapelu třeba před HOUSE OF LORDS :-) Je za tím i velké úsilí, řada cest po Evropě, kdy se snažím se spřátelenými kapelami osobně setkat a spolupráci domluvit.
Příští rok kapela završí svojí první pětiletku. Jak bys zhodnotil tohle období svého života? Podařilo se ti splnit si svoje sny a plány, se kterými jsi do Black Tiger šel? A co bys s kapelou ještě chtěl dosáhnout, jaké máš ambice?
Bylo to období, kdy se mi po dlouhých letech a řadě marných pokusů podařilo dát dohromady kapelu, navíc skvělou partu lidí, která hraje tento styl a má ambice dostat svoji muziku za hranice republiky. V českých podmínkách to považuji za malý zázrak. Naším cílem je, aby se z kapely BLACK TIGER stala respektovaná skupina na evropské melodicko-rockové scéně. Jsme si vědomi toho, že jsme stále na začátku a že nás čeká ještě dlouhá cesta a hodně tvrdé práce, která není vidět. Věřím ale, že s lidmi, se kterými spolupracuji, se to podaří!
Ptát se tě na to, zda Black Tiger se chtějí prosadit v zahraničí je asi zbytečné, spíš se tě zeptám, co pro to děláte?
Částečně jsem na to již odpověděl v předchozí otázce. A co pro to děláme? Jak jsem už uvedl - intenzivně na tom pracujeme :-). Mimochodem odezvu ze zahraničí již máme, dokonce o nás vyšly pochvalné recenze v renomovaných britských časopisech CLASSIC ROCK nebo POWERPLAY.
Vloni jste vydali své první EP „Road To Rock“. Můžeš jej pro ty, kteří jej neznají, představit? Jaké na něj máte ohlasy? A co následovník, není v plánu velká deska?
Tahle nahrávka je naší první, kterou jsme nahrávali jako celá kapela. Důvodem jejího vzniku bylo především dát o sobě vědět. Dnes už bychom řadu věcí udělali jinak, ale i tak si myslím, že se povedla a ohlasy na ni jsou velmi dobré (viz již zmíněné recenze). Já osobně považuji za hlavní bonus nahrávky to, že na ní hostuje již zmíněný Dan Reed, čímž jsme se dostali do povědomí evropské melodicko-rockové komunity. Co se následovníka týká, je určitě v plánu. V tuto chvíli mohu jen prozradit, že pracujeme na nových skladbách.
Abychom nezapomněli na obligátní představení kapely, jaké je v současné době složení Black Tiger?
Petr Picard Koník – bicí, Luboš Ferbas – baskytara, Jirka Doležel a Víťa Jelínek kytary a já zpěv.
Pomalu se blíží konec roku a nastane čas bilancování. Co pro tebe bylo z pohledu muzikanta i fanouška top událostí roku 2014 (koncert, festival, album apod.) a proč?
Letos mne zaujalo několik alb (STATE OF SALAZAR, DALTON nebo britští SEVEN), hodně se mi líbil první ročník Frontiers Rock festivalu v Itálii, ale jednoznačně největší událostí roku pro mne byl koncert DAN REED NETWORK v Praze v rámci celosvětového reunion turné. Fenomenální záležitost!
Teď dovol pár otázek k Tvojí osobě. Pamatuješ si ještě na první desku, kterou sis koupil?
No jasně, byl to debut LILLIAN AXE a koupil jsem si ho v roce 1990, ještě jsem ani neměl CD přehrávač :-)
Kolik času a energie investuješ do Black Tiger, máš čas věnovat se i něčemu jinému a je pro tebe odezva dostatečně naplňující?
Vedle rodiny věnuji veškerý volný čas aktivitám kolem hudby, jejíž je BLACK TIGER součástí a zcela mne to uspokojuje a naplňuje.
Co nebo kdo tě přivedl k hudbě?
Táta je sice muzikant, ale k rocku jsem se dostal sám. Vzpomínám, že jsem někdy kolem r. 1988 poprvé viděl videoklip EUROPE „The Final Countdown“ a bylo rozhodnuto…
Co ve volném čase posloucháš?
Nečekej žádné překvapení - hard rock a AOR, a to výhradně zahraniční provenience.
Co bys označil za největší překvapení (ať už v pozitivním nebo negativním smyslu), co tě dosud ve spojitosti s hudbou potkalo?
Pozitivní – Přátelství s Danem Reedem a spolupráce se zahraničními interprety. Vždy mě překvapí jejich skromnost, nadhled, lidskost a absence závist. Český muzikant se od nich musí ještě hodně učit…
Negativní – obrovská popularita nejrůznějších revivalů u nás. Zatímco rockové kapely hrající vlastní tvorbu (a že těch dobrých u nás není málo) živoří, tihle plagiátoři mají všude dveře otevřené a plné sály… Je to jako jít se podívat na kopii Mony Lisy do nádražní haly a ještě za to platit…Jsou věci, které nepochopím…
A teď už jen závěrečný prostor pro to, co bys rád řekl, aniž bych se Tě na to zeptal :-)
Rád bych ze srdce poděkoval všem našim fanouškům, kteří nám drží palce, moc si toho vážíme a těšíme se na další setkání s Vámi. Rád bych také všechny pozval na společný koncert s Danem Reedem, který pořádáme 24. ledna v olomouckém Bounty Rock Café a kde vůbec poprvé vystoupí BLACK TIGER „unplugged“. A Tobě děkuji za rozhovor!
|
