Rok 2014 dohání po rozpačitém startu co může, jásat na silvestra zřejmě nebudeme, ale pár dobrých až výtečných kousků nakonec ještě vyšlo. Dnes přinášíme další výběrovou trojici.
ALOGIA - Elegia Balcanica
Začneme srbskou kapelou Alogia, jež do letošní sbírky zajímavých desek přispěla svým v pořadí pátým zářezem "Elegia Balcanica". Je ovšem nutné upřesnit žánrové vymezení. Nejde pouze o čistý power metal, Srbové hodně koketují také s progem. Jdou na to ale po svém, takže nečekejme dokonalou fúzi třeba ve stylu Arrayan Path. Jednou je totiž skladba progresivnější, jindy je zase tímto složitým stylem úplně neposkvrněna, plyne v energii hravé a žádnými instrumentálními vývrtkami nezatížené. Každopádně jde o album, které je pro recenzenta radostí, neb se v něm slívá několik zajímavých proudů a je tedy o čem psát. Pojďme hezky popořadě. Začátek, včetně intra, je záležitostí spíše progresivní. Třetí skladbu už ale profoukne powermetalový vánek, nejznatelněji ve spídovém a velmi zpěvném refrénu. Čtyřka "Vreme je" pak staví na vyloženě melodickém základu, který navíc vygraduje skvostným neoklasickým sólem. Struktura následné písně je zase lehce komplikovanější. A pokud jde o šestku "Ona zna (Lilit)", ta je vlastně pravým důvodem sepsání této recenze. Hit nejvyššího kalibru s melodickým vypětím na všech frontách. Pro mě jedna z nejlepších skladeb (nejen) tohoto roku, nádherný zážitek, o který jsem se s vámi prostě musel podělit. Po tomto vrcholu přijde dvojice slušných, ačkoli už ne tak podmanivých songů, a vše zakončí bonus "Intentionally Blind", který pro změnu čerpá z melodického death metalu. Čemuž se nelze divit, protože dvojice autorů a rovněž bratrů Brankovićových hraje v několika dalším smečkám, mimo jiné v Psychoparadox, jež také založili a která drhne právě smrtící odnož. Ale vraťme se k Alogii. Dle názvů uvedených skladeb vám asi došlo, že zpěv probíhá v rodném jazyce. Jistě se najde řada jedinců, kteří to nepřekousnou. K tomu nezbývá než dodat: vaše škoda!
7/10
YouTube ukázka - Vreme je
GAUNTLET - Birthplace of Emperor
Pokud bych měl vybrat dvě nejlepší alba tohoto roku vzešlá z Japonska, budou to nedávno recenzovaní Minstrelix a právě deska Gauntlet (pomyslnou bronzovou medaili ode mě získavají Galneryus, recenzi rovněž přineseme). Obě jsou ovšem tak povedená, že je zároveň řadím mezi tu nejvrcholnější powermetalovou krmi, kterou letos nabídl celosvětový žánrový podnos. Je to obdivuhodné, neb jde teprve o debutový zářez, který je ale vymakanější, než řada nahrávek již dávno zajetých kolegů. Tak předně, skvěle vyšel zvuk, jenž nezavání umělou syntetikou, jak tomu často v případě japonských kapel bývá. Příjemná je také kompoziční vyváženost, album neobsahuje jedinou skladbu, která by se dala označit jako nedodělek (opět věc pro tuto zemi málo obvyklá). Pokud se chytlavosti týká, songy mají od počátku alba rostoucí tendenci. Příjemné vyhrávky, refrény i (často neoklasická) sóla zdobí většinu z nich, na piedestal pak lze vsadit šestku "Journey Over the Decade", která zmíněné atributy vygraduje k samotnému vrcholu, navíc ji ovšem zdobí skvostně podmanivé intro (jo, v tomhle jsou Japonci mistři). I na všechny zbývající skladby ovšem můžeme bez obav nalepit štítek "nadprůměrné", ačkoli z nich, jak se blíží závěr alba, stále častěji vystupuje na povrch kompoziční jednolitost. Až příliš podobný základ vede k lehké pocitové splývavosti. Tento nedostatek je u výše zmíněných Minstrelix vychytán větší autorskou vrstevnatostí, proto je řadím ještě o něco výše. Aby netradičních znaků nebylo málo, je nutné dodat, že zpěv probíhá v anglickém jazyce, tedy alespoň v pokusu o něj. Akcent zpěváka je totiž tak silný, že se někdy dá těžko identifikovat, v jaké řeči zrovna pěje. To je ale detail, který by neměl odvádět pozornost od faktu, že zde máme co do činění s opravdu parádní subžánrovou náloží. Jděte do toho!
7,5/10
YouTube ukázka - Beyond The Wall
ASTRALION - Astralion
Když se podívám na obal debutové desky této finské kapely, jen těžko bych očekával, že hudbu bude sytit jeden z nejveselejších power/speedmetalových obsahů letošního roku. Povahou optimistický a patetický skoro jako hudba Freedom Call. A to je co říct! Mnohdy se dokonce zcela otevřeně dotkneme hranice pop metalu či elektroniky (viz vůbec nejpozitivnější song a můj favorit "At the Edge of the World"). Je tedy otázka, jestli si toho jsou pánové vůbec vědomi, když na cover umístili jakéhosi ďábla. Nebo si chtějí hrát na tvrďáky? Tomu by odpovídal i videoklip ke skladbě "We All Made Metal", jež je plna těch nejnudnějších metalových klišé a hudebním charakterem moc neodpovídá zbytku alba. Astralion se zkrátka propagují zavádějícím směrem, což je lehce podivné. Jinak ovšem musíme jenom chválit. Před poslechem je každopádně dobré naladit se na maximálně pozitivní vlnu, jedině tak námi může hned úvodní nátisk "Mysterious & Victorious" proplout plynule a bez zábran. Fanfárovitý speed metal, nesoucí v sobě nejživější odkaz zmíněných Freedom Call, ovšem také Power Quest a hlavně Gamma Ray. Ti se nám připomenou nejednou, na čemž má největší zásluhu zpěvák Ian E. Highhill, který v určitých polohách působí jako dvojče Kaie Hansena. Není to ale na škodu, jinak si totiž Astralion jdou svojí cestou, jež vede rovnou do nebeských výšin, pro peklo zde není místo (ehm, kromě obalu desky). Rajské brány se dotkneme s nástupem oslavných refrénů, u kterých hřívu roztočí samou radostí i svatý Petr. Rychlost je nejčastějším elementem alba, a je to dobře, neboť tato disciplína jde Finům nejlépe. Náramně se jim daří také v baladické rovině (viz "To Isolde"). O něco slabší jsou, když výrazově zvážní ("The Oracle" a již zmíněná nuda "We All Made Metal"). Možná si ale tyhle momenty ani neuvědomíme, neboť se většinu hrací doby stejně budeme usmívat jako zfetovaní. Kocovinou pak může být polarizační pokles nálady, jenž nastává po podobných návalech pozitivních energií. To se ale, myslím, dá úplně v pohodě vydržet. Nejlepším lékem pak je, když si pustíme celou desku znova. A znova. A...
8/10
YouTube ukázka - At the Edge of the World
|
