Jsou desky, o kterých se prostě nelze nezmínit, pokud tedy recenzent nechce být po smrti vykázán do pekla, v němž mu bude navěky hrát do uší z nejmodernějších sluchátek country, trampská muzika a Divokej Bill (alespoň tak si představuji peklo). V případě našeho webu jde dokonce o vůbec první zaznamenání této kapely, což je smrtelný hřích tak jako tak. Přitom se na scéně pohybuje téměř dvacet let, vydala šest alb, z nichž minimálně první dvě stojí, ehm, za hřích. Kéž nám powermetalový bůh odpustí.
Již eponymní debut z roku 2000 naznačil, že zde budeme mít čest s něčím výjimečným. Ještě sice ne v komplexním měřítku, a také s poněkud chabým ozvučením, nicméně s jasně slyšitelným půvabem některých skladeb, jakými byly „Guardians of Kail“, „Sense of Steel“ a zejména „Book of Mystery“, což je prvotřídní ukázka melodického heavy a speed metalu. Nechybí tedy strhující energie, chytlavý refrén a příjemným kytarovým šimráním rozradostněné sólové klenutí. Jakoby si přímočará zemitost Hammerfall podala ruce s nadýchanou vzletností Helloween a náramně si přitom porozuměly. Druhá deska, jež je objektem našeho zájmu, pak tyto přednosti roztáhla na (téměř) celou stopáž, což naštěstí doprovodil také lepší sound. Nutno jedním dechem dodat, že i z dnešního pohledu jde stále o nejlepší desku Švédů.
Autoři The Storyteller jakoby se totiž postupem času malinko zauzlili v rukopisu prvních desek a do dnešních dnů se z něj nedokázali vymanit, aniž by si přitom byli schopni udržet jejich kompoziční chytlavost. V případě druhé desky „Crossroads“ ale ještě vše působilo čerstvě a svým způsobem originálně. Včetně zpěváka L. G. Perssona, který má dostatečně specifické zabarvení hlasu, aby byl v široké pěvecké paletě snadno rozpoznatelný. Je si ovšem daleko jistější v nižších polohách, při těch vysokých mu to trochu drhne. Dá se to ale snadno přežít.
Desku rozjede intro v částečně valčíkovém rytmu (který mají Švédové vůbec v oblibě), na něž se rovnou nalepí jeden z vrcholů alba. Otvírák „The Unknown“ srší nápady na všech frontách a kvalitativně navazuje na nejlepší momenty debutové fošny. Sugestivní tempo s dominantními melodickými elementy od začátku do konce, kdy posluchač sedí s v nevěřícím úžasu nad tím, jaká že powermetalová nádhera jej zrovna blaží. Tento skvost naštěstí není osamocen a na desce mu dělá společnost několik charakterově podobných kamarádů („Eye of the Storm“, „Ambush“ a titulní kus). Variabilita alba je ovšem vrstevnatější a vhodně doplňuje lyricko-fantaskní atmosféru. Ve skladbách "A Passage Through the Mountain" a "Kingdom Above" se nálada opět valčíkově rozvolní.
Na závěr se pak dočkáme mixu všeho s growlingem jako bonus (v takových chvílích pak jde o slušný metalový nátěr!). Slabších momentů ovšem nebylo ušetřeno ani tohle dílo a jakoby to předznamenalo kvalitativní rozpolcenost následujících alb. Černého Petra si zde vytahují jen lehce nadprůměrné tracky "Iron Throne" a již zmíněný "A Passage Through the Mountain". Dva slabší zástupci z deseti, to ale samozřejmě není vůbec špatné vysvědčení. Tahle kapela si zkrátka zaslouží vaši pozornost, stejně jako si už dávno zasloužila tu naší.
|
