Je to vlastně jen rok a půl, co jsem recenzoval vycházející finské hvězdy heavy metalu Battle Beast, no a jsou tu zas. Na novou desku jsem se těšil, ale provázeli mě i obavy, zda bude jejich „osmdesátkový hevík“ opět bavit. A kupodivu baví!
„Unholy Savior“ je sebevědomý a dosti klišovitý název desky, ale se slovem klišé se na albu budete potkávat často. „BB“ to však z nějakého důvodu prochází.
Jedním z důvodů a vlastně tím nejpádnějším je Noora Luohimo, kterou jsem v minulé recenzi hodně vychválil a i nyní v tom můžu pokračovat. Ona celou desku táhne. Oproti minulé nahrávce navíc ještě zpestřila svůj projev. Dalším důvodem proč „BB“ člověk dokáže odpustit neoriginálnost, je až nakažlivá dobrá nálada z hudby a tuna energie. Tohle člověka opravdu napumpuje.
První tři skladby nejsou ničím víc, než „jen“ dobře zahraným heavy metalem a hlavně úžasně zazpívaným. K „BB“ patřily vždy klávesy, které dotvořily tu náladu osmdesátých let minulého století a těch je tu ještě trochu víc než minule. Melodie skladeb jsou ještě epičtější, než dřív. Začátek desky prostě nedá vydechnout.
Zastavím se u klipovky „Madness“. Upřímně, zděsil jsem se, cože se to s "BB" stalo. To video je naprosto příšerné, nevkusné a i když se kapela vždy brala s nadhledem a nechyběl humor, tady dle mého přestřelili. Na albu však samotná píseň nepůsobí zdaleka tak zle. Klávesy mi přijdou vypůjčené od Nightwish, jinak se jedná o skladbu typu „koncertní vyřvávačka“, s výrazným a lehce zapamatovatelným refrénem.
„Sea Of Dreams“ představí kapelu v úplně jiné podobě. Balada popového rázu překvapí několika věcmi. Samotnou „měkkostí“ a zejména příbuzností s baladami od Nightwish (například „Sleeping Sun“). Noora se zde předvádí v novém světle. Jako univerzální zpěvačka, která umí zpívat nejen silově, ale i s citem a emocemi. Takhle jste ji ještě neslyšeli. „Speed Of Danger“, jak už název naznačuje, musí být zákonitě pořádným nářezem. Speed metalová věc, která by se neztratila ani na minulé desce.
„Touch In The Night“ můžeme brát jako další pokus „BB“ znít zase jinak. Ona ta skladba zní, jako by vypadla z desky od Sandry. Postupně přibydou i kytary, ale jsou spíše decentní a celkově je píseň vlastně příjemně pohodová. Další malé překvapení přijde hned vzápětí s minutovou „The Black Swordsman“. Krátká, ale nádherná balada. Ta melodie je prostě úžasná. Instrumentálka „Hero’s Quest“ s jednoduchou rytmikou i kytarami, ve které melodii utváří klávesy, zní to jak nějaká znělka k dobrodružnému seriálu nebo jako hudební doprovod k fantasy hře.
Po měkčí části desky musí přijít nějaká heavy metalová „nakopávačka“. Stane se tak díky opět velice povedené „Far Far Away“. Čím déle tuhle desku poslouchám, tím víc si uvědomuju, jaký mají „BB“ čich na hitové melodie. Jsou to povětšinou jednoduché písničky s prastarými, třicet let starými základy, ale funguje to, a když se to dělá takhle s chutí a energií, je to paráda.
Závěr alba obstará opět balada. Paradoxně mě tahle stránka „BB“ přitahuje víc, než ty ryze metalové fláky. „Angel Cry“ a Noora je báječná. Melodie uhrančivá a vznešená. Tomu říkám nádherná tečka.
Mé bodové hodnocení bude o malinko nižší než u minulé nahrávky, ale není to proto, že by byl „Unholy Savior“ horší, jen si myslím, že jsem minule obdaroval až příliš (protože to bylo opravdu překvapení) a této desce osmička sluší.
|
