 Je tomu již téměř devět let, co britská kapela Furyon vydala své první EP, a nyní se na pult dostává jejich teprve druhé studiové album. Na nástupce pohodového hard’n’heavy „Gravitas“ si posluchači museli počkat celých pět let, ale dlouhé čekání se v každém případě vyplatilo. Furyon si vyšlapávají cestičku na poli britského progresivního hardrocku šmrncnutého temnějšími prvky za doprovodu neotřele vtíravého hlasu Matta Mitchella, který místy kolébá a místy nahání husí kůži; v tom nejlepším slova smyslu.
Otvírák „All That I Have“, jedoucí ve středním až pomalejším rytmu, nabízí návnadu na zbytek alba, na kterou se posluchač snadno chytí. Silné kytarové melodie i riffy a naléhavý Mitchellův vokál, později obohacené o nosné refrény, které se ozývají již v následující svižnější pilotce „Lost Salvation“, provázejí celým zbytkem alba. „These Four Walls“, v pořadí na albu třetí, je sice zvolená jako klipovka, avšak nemusíme se bát, že po tomto hojném úvodu už nemají Furyon žádné eso v rukávu.
Hlavní trumfy alba jsou ukryty až v jeho druhé půlce. Jednak více rytmická „Left It With The Gods“, či temnější „Dematerialize“ se stopou vlivu Alter Bridge. Album zavírá svižnější „Wiseman“, který vlastně spíš jako závěr působí jako pobídka k opětovnému přehrání desky. Skladby z nového alba Furyon jsou plné progrese, britského heavy soundu a zároveň stavěné na jednoduchých principech, které však ani po čase neomrzí.
Přestože Furyon čerpají inspiraci od Opeth , Alter Bridge, nebo např. Dream Theatre, nehrají si na žádnou ze zmiňovaných kapel, a úspěšně se vydávají vlastní stopou. Furyon mají všechny předpoklady k tomu, aby se s vydáním "Lost Salvation" konečně dostali do podvědomí širší veřejnosti. Myslím, že v brzké době se jim určitě pozornosti dostane a že o nich ještě uslyšíme.
|
