Ani ne celý rok po výborném stejnojmenném debutu, který by Italům Temperance s půvabnou zrzkou Chiarou Tricarico za mikrofonem mohl kdekdo závidět, se kapela chlubí novou nahrávkou, která prý nemá žádné limity. Jeden by se divil, kde na to kytarista, mozek kapely a zpěvák na částečný úvazek, Marco Pastorino bere čas. Nejen, že kapela v loňském roce stihla evropské i americká turné a chystá se na další, Marco se ale také věnuje fenomenálním progpowerovým Secret Sphere, nebo mladým tvrději zaměřeným HateTyler. Nemá tato rozpolcenost mezi tolika kapelami vliv na kvalitu jeho práce? Co se Temperance týče, určitě ne, protože nejen on, ale i zbytek kapely dal dohromady výbornou záležitost nesoucí název „Limitless“.
Temperance si dávají záležet na tom, aby si vybojovali svoji cestičku na scénu a používají k tomu všech zbraní. Fešná diva s příjemným hlasem, chytlavé silné melodie po kterých je v současnosti poptávka a styl, který je teď tak trochu „trendy“. Temperance jsou powermetal s příchutí Amaranthe, Delain a operních pasáží. Zároveň u Temperance to není jen Chiara, která svým andělsky jasným hlasem vede heavy skladby, ale také Marco Pastorino, přidávající se místy, či přímo přebírající žezlo. Také rychlost a rytmika bubeníka Giulia Caponeho vybízí k podupávání do rytmu, či hře na „air-drums“ a za zmínku stojí také hutný zvuk.
Možná klišé, avšak emocionální otevření alba dětským sborem ve skladbě „Oblivion“ naláká na svou tajemnost a emotivnost, která se objevuje i na jiných skladbách jako např. „Omega Point“, patřícím k vrcholům první, trochu mystičtější poloviny alba. V druhé půlce se album rozjíždí ve více heavy rytmech a zapamatovatelnějších refrénech prvním singlem „Me, Myself & I“ a plynule navazující
skladbou „Side By Side“ – druhým favoritem druhé poloviny desky. Za zmínku také stojí sborový refrén v „Goodbye“, rozechvívající nostalgickou strunu osobnosti, či opět doprovodné sbory u rychlé tvrdší „Burning“. Co si budeme povídat, kolikrát vhodně zvolené doprovodné vokály dodávají skladbám teprve tu správnou šťávu a atmosféru.
Slabších článků na albu není příliš. Konkrétně bych vybrala např. skladbu „Here & Now“, která jak po hudební, tak po pěvecké stránce zní trochu nedovařeně, až syrově. Také již výše zmíněné rozdělení alba na dvě poloviny, kdy chytlavější a lákavější kousky se nacházejí až v té druhé.
Moderní postupy Amaranthe se zpěvem místy jako vytrženým z hrdla vokalistky Delain, zasazené mezi powermetalové melodie, to jsou Temperance. A „Limitless“ je deska, která v každém případě stojí za poslech. Výše zmíněným kapelám v Temperance roste příjemná zdravá konkurence, která má v mnoha ohledech šanci spoustu female fronted kapel strčit do kapsy.
|
