Recenzi minulého alba Eskima jsem končil pozitivně s prognózou, že tihle němečtí šílenci (ehm) ještě neřekli své poslední slovo a kapela jakožto celek má obrovský potenciál do budoucna. Deska „We Are the Mess“ se dokonce probojovala do mého osobního žebříčku TOP 10 alb roku 2014 a s nadějí jsem očekával, jak moc mě kapela potěší příště. Inu, uplynul rok a máme tady zbrusu novou placku, která potěšila…opravdu hodně. Zlepšení lze nalézt veskrze všude.
Velkým plusem je vymazlený zvuk, který indikuje změnu studia. Kapela změnila label a nahrála album „Crystals“ pod záštitou Airforce1 Records. Výsledkem je namakaná produkce dokonalého formátu. Když se skupina rozhodne po roce vydávat další CD, vždy se toho obávám, jelikož tento krok zavání ekonomickým faktorem a neschopností mít odstup od svých nově napsaných věcí. To se však Eskimu nestalo a je vidět, že členové jsou ve tvůrčím přetlaku (dočkáme se rekordních jedenácti plnohodnotných písní na CD, dříve jich bylo vždy devět) a stále se v psaní písní zlepšují. Jak už asi tušíte, výsledkem je prozatím jejich nejlepší placka.
Už první kvarteto songů do posluchače nahrne spoustu dobře seskládaných nápadů, na jejímž konci pokaždé exceluje chytlavý zpěvný refrén a rytmicky nasekané riffy ve zbytku skladby společně s nezbytnou elektronikou. Kapela ví, v čem je jejich síla a na obou důležitých frontách posouvají své hranice do extrému. V první řadě si Eskimo pohráli s vokálními linkami a melodiemi. Využití dvou zpěváků je stoprocentní a jedinou vadou na kráse je tudíž opět přehnaný autotune. Předrefrény a refrény drtivé většiny skladeb jsou skvěle vymyšlené a nazpívané, přičemž nezbytný popový odér s disco podkladem (povětšinou) neruší, naopak ještě podtrhuje celistvost písně. Na druhé straně podladěné riffy a breakdowny zde mají taktéž své místo a některé songy se můžou honosit titulem nejtvrdších zářezů v diskografii kapely („Monster“ či titulní „Crystals“, za zmínku stojí také cca čtyřicetivteřinová šílenost jménem "F.D.M.D.H.")
Eskimo Callboy zůstali sví. Jsou stále stejně nekompromisní v používání jednotlivých nástrojů (texty, elektronika, riffy) pro parodování široké škály hudební produkce (metalcore, pop, disco). Díky svěžím nápadům a výbornému zvuku tak v posluchačích docilují kýženého efektu – pobavit, nenudit, zaházet hlavou a zaskákat si. Za uplynulý rok kapela udělala velký krok kupředu a mají hodně dobře našlápnuto. Skladby jako „Crystals“ nebo polopokus o pomalejší věc „Best Day“ (kromě otřesného hostování německého rappera Sida) jsou svébytné i mimo žánr electronicoru. Zbytek je na vás, jestli zkousnete hybridní seskupení někde na pomezí „Scooteru“ a „A Day to Remember“ nebo zase půjdete o dům dál. Jedno ale musím Eskimu uznat – dlouho se mi nestalo, že bych se při poslechu desky tak bavil.
|
