Ať už si o Ghost a jejich tajuplné image myslíte, co chcete, nelze této kapele upřít fakt, že dokáže na sebe upozornit a díky promyšlenému marketingu se jí povedlo oslovit takřka celý svět, včetně takových hvězd jako Dave Grohl, James Hetfield nebo Jerry Cantrell. Otázka sice je, nakolik by se jim podařilo dostat se do povědomí široké veřejnosti, kdyby vypadali jako normální parta chlápků v tričku a džínech, ale to se neřeší ani u Kiss, tak proč by mělo u Ghost, že?
Recenzi na minulou desku „Infestissumam“ jsem končil slovy o důležitosti třetí desky v kariéře kapely. Uběhly tedy dva roky a trojka, pojmenovaná „Meliora“, je na světě. Vítězné prostředky se nemění, takže po úspěchu minulého alba se nedalo čekat, že by se kapela odmaskovala, Bezejmenní ghúlové odhodili své hábity nebo se měnilo něco stylově. Z drážek „Meliory“ se totiž od samého počátku valí onen těžko zaškatulkovatelný hard rock, který čerpá z retra sedmdesátých a osmdesátých let, ovšem má silnou (člověku by se chtělo říct až magickou) atmosféru a výtečné, velice zajímavé melodie. Takže vlastně jediná korektura od minule proběhla v soupisce, když zpěvákovi Papa Emeritovi přibyla za jménem římská trojka. Netroufám si tvrdit, zda proběhla i fyzická změna na postu vokalisty, protože „Meliora“ je nazpívána stejně jako byla „Infestussumam“. A věřte řečem Bezejmenných ghúlů…
„Meliora“ opět nabízí nepřeberné množství hitů, na které budou někteří kovaní metalisté poukazovat jako na laciné odrhovačky, ovšem ve své podstatě se jedná o velmi chytře zkomponované věci. Od úvodního strašidelného intra v otvíráku „Spirit“ sedí každá nota, každá kytarová figura, každé slovo Papa Emerita. Věci typu „From The Pinnacle To The Pit“ (všimněte si, že baskytara na začátku skladby zní, jako z „Would?“ od Alice In Chains), singlová „Cirice“ nebo baladická „He Is“ mají skutečně silné stadionové refrény a i když kapelu směřují více k mainstreamu, než skladby z minulé desky, rozhodně to v tomto případě není na škodu věci.
Ty skladby pak vyvažují ostřejší věci jako plíživá „Mummy Dust“ nebo pochodově zahraná závěrečná „Deus In Absentia“, kde se ke slovu dostávají říznější kytary. Kapitolou samou pro sebe jsou pak klávesy, které jsou místy nahrány jako klasické varhany (třeba instrumentálka „Devil Church“),
což soundu Ghost dodává až majestátní esprit, stejně jako žalmy zpívané na samém konci desky.
Ghost se podařilo opět udělat velký a v tomto případě velmi důležitý krok, navíc „Cirice“ pronikla i do amerického hitparádového žebříčku. V desce „Meliora“ má tahle švédská šestice v rukou velmi silné album, které jen jejich kariéru posune směrem dopředu. Teď je otázka, jak dlouho jim hra na tajemné chlápky beze jmen vydrží. Zatím je ale čas ještě řešit, co se stane až dojde k odlivu zájmu nebo nápady už nebudou tak zajímavé, protože zatím tohle nehrozí.
|
