Je to rok a půl, co jsem psal o debutové desce australské zpěvačky Darkyry Black a ta nyní přichází s novým albem, nazvaným „Fool“. Kdo je ten „blázen“? Možná ten, kdo si album nepořídí. Darkyra na debutu zaujala především svým zabarvením hlasu, které se si s nikým nespletete a to platí i na novince. Stejně jako minule je i "Fool" koncepční album. Tentokrát Darkyra vypráví o fontáně přání, postavené pro krále a královnu z minulosti, o lidech, kteří k fontáně přicházeli, o jejich přáních a posedlostech. Rozhodně má Darkyra co říci.
Oproti debutu ubylo gotiky, sama kapela se cítí být art metalová či „cinematic metalová“. Proti tomu se protestovat nedá, každá skladba je trochu jiná a tak se albu opravdu chvílemi daří navodit pocit filmovosti. Já měl spíš však častěji pocit, že poslouchám prostě dost dobrý hard rock. A Darkyra svůj hlas umí přizpůsobit tvrdosti či melodiím, takže rocková dravost ji nechybí. Hard rock či AOR, to je to, co je u Darkyra Black slyšet v daleko větší míře než na debutu. Symfonická složka hudby je spíš v pozadí a nikterak se nedere dopředu. Přesto, když se objeví, má příjemný a oživující efekt.
Hudebně je v každém případě Darkyra Black o mnoho dál než minule a rovněž jednotlivé písně jsou mnohem pestřejší. Také aby ne, když jí na desce pomáhala celá řada muzikantů, za všechny jmenujme Garryho Kinga či Betovani Dinelliho, které můžete znát z působení u Joe Lynn Turnera, nebo baskytaristu Tony Dolana z Venom inc. „Fool“ je dobře vymyšlená koncepční nahrávka a je správně sevřená, přitom však obsahuje určité hity či top momenty.
„Who are they to judge you“ je hard rocková pecka, která zaujme silným a důrazným refrénem a neustálými změnami tempa. Zvláštní je pak řecky mluvená vsuvka či mezihra, která právě dosahuje pocitu filmovosti. „Thruth or Dare“ se stává nejtvrdší peckou na albu. Silné a tvrdé kytary, hutná rytmika a ostrý, výrazný, silný hlas Darkyry, ze kterého je zřejmé, že zpívá silná osobnost. Koncertní tutovka.
Nejsilnějším momentem alba je potom naprosto excelentní „Bleed“, jednoduchá a krátká skladba, o to ale přitažlivější a krásnější. Refrén je naprostou lahůdkou, první sloku zpívá Darkyra, druhou hostující Emmanouel Papadopoulos, přičemž ten vypomáhá i v refrénu. Přichází krátké sólo a závěr písně. Krátké, úderné a zapamatovatelné. Tak se píše hit. Na rozdíl od prvotiny nedochází Darkyře dech ani v druhé polovině desky a "Fool" tak zůstává po celou dobu zajímavé.
Záměrně nepřirovnávám Darkyru Black k jiné kapele, protože je natolik svébytná, že nic takového není třeba. I když se při poslechu setkáte s mnohými klišé, jsou dobře podaná a fungují. „Fool“ je vynikající deska, Darkyra se od debutu zlepšila a dle mého válcuje drtivou většinu konkurence se zpěvačkou v čele. A škatulku si dosaďte sami. Gotický, symfonický nebo prostě jen melodický metal či rock. Do nové desky Darkyry Black jsem se zbláznil.
|
