JAKCDEVIL - Evil Strikes Again
Brazílie je jednou z nejtradičnějších thrashových destinací. Ročně z této země vzejdou desítky žánrových desek. Jen u minima z nich ale můžeme nasadit pochvalný tón, a to buď z důvodu mizerného až strašného ozvučení nebo kvůli nesnesitelně pištícímu zpěvákovi (nejednou slyšíme kombinaci obojího). Druhá fošna mladíků Jackdevil sice také neoplývá soundem, který by byl moderně precizní, v jejich případě jde však o záměr, který znamená otevřený návrat do osmdesátek, kde Brazilci čerpají nejen z old school thrashe, ale také britského heavy metalu. Třeba v šestém songu „Bestial Warlust“ uslyšíme silné ozvěny maidenovské klasiky „Killers“. Jackdevil jde ale po časové rovině ještě hlouběji, když inspiraci najde také v první punkové vlně („Devil Awaits“) a dokonce i bluesrocku (kus „Nightcrawler“ jakoby vypadl z prvních desek Amíků Riot). K tomu si přidají nečekaně melodické sólo („Evil Strikes Again“, „The Reaper“) nebo - ještě více překvapivě - zahrají na cembalo (intro „Abaddon“). V tu chvíli už je zcela evidentní, že týhle partě jde hlavně o zábavu a nadhled. Nějaký ten původní nápad by u nich sice nevypátral ani Hercule Poirot, ale pokud máte rádi old school, který má energii a švih, s kapelou Jackdevil vedle nešlápnete.
5,5/10
YouTube ukázka - Evil Strikes Again
DOMINATION - Infants Of Thrash
Na debutový zápis Řeků Domination jsem se těšil od chvíle, co jsem v roce 2013 slyšel a viděl jejich videoklip ke stejnojmenné skladbě. Proč vydání alba trvalo ještě další dvě léta, netuším, nicméně čekání se vyplatilo zhruba z poloviny. Už dlouhé, tříminutové intro „Born In War“ ve své zlověstné atmosféře naznačí, že to kluci myslí zatraceně vážně a že stejně tak moc dobře vědí, co činí. Následné šlehy pak tuhle předpověď dokonale potvrdí. Nemilosrdně natlakovaný a v každém okamžiku energický thrash ve stylu raně devadesátkové Sepultury, s bestiální riffovou kadencí a mathcoreovou sugescí vokálních frází. V hudbě Domination se neustále něco děje, na vydechnutí není kdy. S čímž ale souvisí občas přece jen více překotné dávkování nápadů, kterému nepomáhá ani malinko rozhozený, přespříliš burácející sound. Jinak se jede podle známého a dekádami zpečetěného mustru. Pokud na počátku skladeb zní plíživá gradace (jako třeba rovnou dvouminutová v osmičce „Needle´s End“), stejně se posléze změní v klasicky našlapanou zabijačku. Celkem překvapivě v tomto ohledu působí devátý flák „Thrash-Pit“, který v textu jede na patetickou metalovou stranu, což známe z bezpočtu power a heavy smeček, kde to už nudí, v případě thrashe to ale působí osvěžujícím dojmem. Nemůžu si ovšem odpustit námitku ohledně přetažené stopáže, více než padesát minut je na obdobnou hudbu, která si navíc neodpustila výše zmíněné zápory, příliš mnoho a ustát se to na jeden zátah při plné koncentraci nedá.
6/10
YouTube ukázka - Infants Of Thrash
ALL HELL - The Red Sect
Z úplně jiného hudebního sudu vytekla druhá studiovka „The Red Sect“ amerických All Hell. Slovy Miroslava Donutila z Pelíšků: „Tady totiž končí veškerá legrace!“, což ostatně naznačuje již samotný obal díla. Žádné infantilní malůvky, ale jasný a proto působivý motiv, stejně jako čitelný název kapely. I zde se sice čerpá z osmdesátých let, ovšem nikoli z měkoučkého hevíku, ale z prazákladu veškerého blacku, jaký v té době hrála třeba švýcarská smečka Hellhammer (a dnes Toxic Holocaust, abychom vybrali ty nejlepší). Nekompromisní, přímočarý, nihilistický a lahodně zčernalý thrash s punkově ochlupeným ocasem, tak se dá ve zkratce shrnout tvorba spolku All Hell. Desítka songů zabere zhruba půlhodinu hrací doby, je ale dost možné, že její dopad bude trvat mnohem déle a nejčastěji se projeví opětovnou touhou ke spuštění tlačítka „play“. Amíci se s tím nepářou a míří rovnou k zlověstné metalové podstatě, která apeluje na nejtemnější stránky naší povahy, je schopna vytáhnout na povrch skrývané emoce, rezonančně pohýčkat a uložit zpět k psímu spánku. Hudebně sice zase nejde o nic nového pod zimním úplňkem, muzikantská sekce ale šlape jako orloj a díky nearchaickému ozvučení má vše správný říz. Pokud k dokonalému dotvoření atmosféry s poslechem počkáte na noc a k tomu zapálíte svíce u svého oltáře, nic nepokazíte. Víc netřeba dodávat.
6,5/10
YouTube ukázka - Venomous
|
