Jeden z nejambicióznějších powermetalových projektů všech dob je na světě. Je ale dost možné, že jste o něm doposud neslyšeli, a to přesto, že se jej účastnily takové veličiny, jako Timo Tolkki, Edu Falaschi, Ross The Boss, Mark Boals, Tim „Ripper“ Owens, Mike LePond, Alex Holzwarth a mnoho dalších. Hlavní problém vidím v nedostatečné marketingové komunikaci. Není se co divit, album vydává malý label Crime Records, který na náležitě velké promo zřejmě nemá dostatek financí. Tohle měl vzít pod patronát někdo mnohem větší, nejlépe Nuclear Blast, který se např. letos ujal podobně velkolepé smečky Metal Allegiance, v níž se prezentují špičky thrashmetalového žánru, a díky tomu o ní ví skoro každý.
Všechno dal dohromady Marius Danielsen, sedmadvacetiletý norský zpěvák a kytarista kapel Darkest Sins a Eunomia. Ten – s nemalou pomocí svého bratra Petera – vymyslel koncepční fantasy příběh, ve kterém vystupuje několik charakterů. A právě do nich bylo nutné obsadit nejrozmanitější pěvce i pěvkyně. Jistě to šlo vyřešit skromněji, Marius se ale rozhodl, že si k sobě přizve ty nejlepší z nejlepších, a to včetně kytaristů, baskytaristů, bubeníků, ale také zvukaře Pieta Sielcka. Přesto se o soundu této desky nedá říct, že by byl stoprocentní, a to je velká škoda. Vše každopádně znamenalo mnoho telefonátů a domlouvání, celý proces pak spolykal několik let přípravných prací. Danielsenovi se ale nakonec podařilo seskupit neskutečnou partu zvučných hudebníků, z jejichž seznamu se musí fanoušek melodického power metalu vyloženě třást radostí. Jak tedy vše dopadlo?
Album „Legend Of Valley Doom“ rozhodně nezklame, člověk se ale neubrání přirozenému a zcela oprávněnému pocitu, že mohlo být ještě daleko lépe. Marius Danielsen v podstatě nevytvořil nic tak výjimečného, co by automaticky zdůvodňovalo účast desítek slavných hudebníků. Jistě, pokud někde zpívá třeba Mark Boals nebo Jonas Heidgert, hned to skladbu hodí nejméně o jeden kvalitativní level výš. Základem však musí být silný autorský nápad, vize a melodie, která obstojí sama o sobě a nepotřebuje jakýkoli další doping. V případě této desky nalezneme řadu míst, které by zaujaly i bez podpory známých hrdel, ale také mnoho pasáží, jež by se bez nich staly pouhým průměrem. Na celou akci tak lze z velké části pohlížet jako na marketingovou strategii, která ovšem selhala z důvodu nedostatečné mediální podpory. Mimochodem, Nuclear Blast Mariusův projekt odmítl jen díky brzkému vydání novinky Avantasie.
A je to opravdu škoda, zejména z pohledu úvodní části díla, jež je velmi zdařilá a rozhodně si širší pozornost zaslouží. Na své si přitom v položkách dvě až čtyři přijdou milovníci rychlých a vesmírně vzletných melodií, s vrcholem v uhrančivě přitažlivých a sborově nadupaných refrénech. Osobně jsem nejspokojenější, když se mikrofonu chopí již zmíněný Jason Heidgert (Dragonland), jenž se ve čtvrtém kusu „Chamber Of Wisdom“ skvěle doplňuje s Edu Falaschim (přestože chorus nápadně připomíná stejnou pasáž skladby "To The Edge Of The World" Tolkkiho Avalonu). Malinkou záhadou ovšem zůstává dramaturgické rozvrstvení, neb speed metal je privilegiem pouze první třetiny nahrávky, v následujícím pokračování už o něj téměř nezavadíme. Další čtyři položky navíc nepokračují v nastolené kvalitě a jejich výjimečnost je víceméně závislá na přítomnosti některého ze slavných hostů. V půli cesty přitom zůstává i píseň, jež měla být velkolepým středobodem celé desky. Více než 14ti minutový titulní flák zaujme honosností vokálních linek, které svoji chytrou stavbou v pohodě připomenou Sammetovy mistrovské hrátky v jeho Avantasii. Katarzí se pak stávají slastné melodické sólové motivy ala Insania Stockholm, jež se odehrají na přelomu osmé a deváté minuty. Problém je v délce skladby, která zhruba po minutě desáté částečně ztratí dech a cílovou pásku neprotne s úvodní energií a zápalem.
Do kategorie příjemně se poslouchajících položek spadá osmička „Lost In A Dream Of No Return“ s hardrockovými riffy a hlavně úžasnou Elisou C. Martin. V devítce „Raise Your Shields“ pomáhá k zářivému výkonu Marka Boalse - jenž na počátku zakřičí a už nás má v hrsti - samotná struktura songu, která se vyznačuje nenápadnou, ale o to účinnější gradací, stejně jako zpěvným refrénem a pikantními melody vyhrávkami. Desátou „Free As A Wind“ slupnou jako malinu příznivci německých ježíšků Freedom Call, následný kus „The Fallen Heros Of Our Land“ v naraci poklidných tónů zase připomene pravověrné metláky Manowar z jejich nejslavnějšího období kolem desky „Kings Of Metal“. Podobný recept ale spolehlivě funguje i v roce 2015. Samotný závěr obstará outro s indiánskými popěvky, což je velmi atmosférické, nápadité a zároveň do poslechu vnášející nečekaný duchovní rozměr. Kdyby podobně osobitých momentů obsahovala deska víc, mohlo jít skutečně o mistrovský zápis, ve kterém by byl shluk všech zúčastněných zcela smysluplný. Takhle zůstávají výsledné pocity lehce rozpolcené, nicméně je pravděpodobné, že se album bude hodně líbit zejména konzervativním fandům spektakulárního power metalu, kterým kupříkladu chybí uhrančivá přitažlivost prvních desek již zmíněné Avantasie. A to vlastně není úplně málo.
|
