Na třetí album ukrajinských power-speedmetalistů Sunrise jsem se těšil jako malej smrad. Příčinou takového stavu byl jednak předešlý počin „Trust Your Soul“, který znamenal kromobyčejně vydařený žánrový příspěvek, jednak zpěvák Konstantin Naumenko, jehož hlas mě velmi baví. A nejen mě, k hostování si jej zvou různé kapely, např. polští Pathfinder, ke slyšení bude i na chystané metalové opeře Aldaria, stálé angažmá pak má u svých krajanů Conquest, kteří loni vydali zápis „Taste Of Life“. Ten jsem ve své roční bilanci zařadil na přední místa a už nyní je jisté, že tam na konci letošního roku vsadím i album „Absolute Clarity“. Povedlo se totiž parádně!
Jeho rozbor není možné nezačít u bookletu. V něm se skví několik mimořádných výtvarných motivů, v nichž je pozoruhodná nápaditost, barevný soulad, stejně jako vizuální symbióza s logem kapely na samotném přebalu. Je proto moc dobře, že tento skvělý první dojem dále rozvine i hudba. Vše začne ve velkém stylu skladbou „Tower Of Fear“, což je – v rámci alba i celého žánru - speedmetalový klenot číslo jedna. Ten druhý, a ještě blyštivější, přijde s písní „Leave In Peace“. Obě položky zlatí mimořádně lahodné melodické postupy s brilantními refrény i sóly. Výsostný zážitek dotvářejí texty, které mají velmi mrazivý charakter, vsadíme-li je do aktuálního dění na Ukrajině. Mezi tyto dva klenoty je pak vklíněna další paráda s názvem „Star Ocean“, ve které na první dobrou strhává chorus, jenž se honosí puncem nekonečně chytlavé přitažlivosti.
Následuje dvojice songů „Prayer For You“ (s překvapivým gotickým nádechem) a „Reality Of Dreams“. Oba kusy se pěkně poslouchají, v porovnání s ostatními perlami jde však pouze o slušný standard. To samé lze říci také o poslední speedmetalové vichřici s názvem „What You Have Done“, která nedosáhne na chytlavost výše zmíněné rychlopalebné dvojice, refrén navíc dosti připomíná stejnou část skladby „Man In The World“ z předešlé desky. Zajímavostí je melodický motiv, jehož popěvek propojuje tuto skladbu s následným číslem „When Here Comes The Night“. V té se již kvalita opět zvedá k nejvyšším příčkám, nechybí líbivý bridge, refrén ani sólo.
Z nastolené pozice neuhne ani balada „The Angel“ s nádhernými motivy vokálními i hudebními, stejně jako devátý track „Hope And Pray“, v němž je tolik melodických pikanterií, jako je květů na jarní louce. Závěr díla obstará položka „Thunder In The Distance“, jež (na desce nikoli poprvé) koketuje s elektronickými prvky, které dokonce rozvine v čistě taneční rytmus. Podobné hrátky jsou vždy příjemným osvěžením klasickým metalových postupů, dobře to klaplo i v případě Sunrise, právě proto ale po doznění skladby zahořkne na patře pocit nedostatku. Deska totiž není dlouhá (necelých 45 minut), člověk by přitom podobně skvělou muziku poslouchal dál a dál. A tím se zároveň dostáváme k objektivně sice nijak velkému problému, pro některé fanoušky ale může jít i tak o záležitost celkem zásadní.
Na albu jsou totiž ke slyšení celkem tři skladby, které byly k dispozici již dříve, a pokud někdo patří mezi ortodoxní příznivce kapely, má je naposlouchané „do mrtě“ a jejich výskyt na desce pro něj nic nového nepřináší. Jde o kus „Tower Of Fear“, jenž byl uveden v půli loňského roku ve formě klipu, což je věc obvyklá a o nic dramatického zatím nejde. Horší je to se songy „Leave In Peace“ a „Hope And Pray“, které obsahovalo EP z roku 2013 (viz tato recenze). I to je někdy běžnou praxí, mnohem sympatičtější je mi ale postup, kdy interpret takové skladby již znova nepoužije, a pokud ano, nebudou ve výsledku tvořit celou pětinu desky. Že je něco takového možné, dokázali třeba Slováci Signum Regis, kteří loni v květnu vydali EP se čtyřmi novými skladbami, přičemž už v listopadu přišli s plnohodnotným albem, aniž by ze zmíněného EP použili jednu jedinou. Ukrajinci přitom měli k nahrávání daleko více času, navíc jim k tomu pomohlo spolufinancování fanoušků formou crowdfundingu. Právě kvůli nim by možná bylo fér buď sáhnout pouze po jedné ze dvou písní, nebo alespoň stvořit o něco delší album. Na druhou stranu buďme rádi za to, co máme, v rámci žánru jde tak jako tak o absolutní špičku.
|
