…Nejepičtější, nejlepší, nejambicióznější produkce, jaká kdy byla vytvořena a nesnese s ničím srovnání. Tři sbory – operní, epický a chlapecký (!). Symfonický orchestr s posílenou smyčcovou a žesťovou sekcí. Originální keltské a barokní nástroje. Zkrátka více než sedmdesát minut hudby bez kompromisů…
Jak krásně se takové informace čtou, jak nadějně působí. A jak moc musí být po jejich vstřebání fanoušek natěšen na další desku svých oblíbenců. Problémem je to, že jakkoli sebevědomě (snad až arogantně) tyto informace působí, pravda je taková, že se z nich člověk nedozví vlastně vůbec nic o tom, co za výtvor se dostane do jeho zmlsaných zvukovodů. A kdo (co) všechno se na natáčení podílel(o), vlastně nikoho ani zajímat nemusí, i když záběry ze studia na obrázcích vypadají slibně. A co je epický sbor?!
První vlaštovkou se stal titulní song „Into The Legend“. Když pominu krajně odfláknutý klip, v němž Fabio působí, jako by právě vyšel ze sprchy, a pohled na Alexe Holzwartha v člověku budí obavy, zda ten člověk není vážně nemocen, zůstane v ústech pachuť z písně samotné. Z produkčního hlediska je vše v pořádku, zvuk je skvělý, výkony muzikantů taktéž (což lze bez problémů vztáhnout i na celou desku), ale bohužel i letos, podobně jako předloni, tomu cosi chybí a píseň jako celek prostě nefunguje. Pocit pachuti a rozčarování se pak znásobí tím, že zmíněný track a ještě divočejší otevírák „Distant Skies“ jsou dvě nejlepší a nejchytlavější položky alba.
Kapela se dosti okatě snaží vrátit na přelom tisíciletí (k čemuž se váže i fakt, že speedu je na letošní desce nejvíce od desky Power Of The Dragonflame), kdy byla schopna vydávat vskutku excelentní alba a čehož si je jistě velmi dobře vědoma. Jenže tehdy v jejích řadách působil jistý šestistrunný génius, který dokázal z průměrné kompozice vykřesat výbornou a z dobré excelentní. A byť je jeho nástupce Robby de Michelli bezpochyby neméně stejně technicky zdatný běžec, v autorské rovině silně pokulhává. Řeč je o sólových pasážích (kterých vzhledem k minulé "Dark Wings Of Steel" přibylo, zejména v první polovině desky). Je zde až příliš patrné, že není zdaleka tak zběhlý ve tvorbě podobných etud, a tam, kde Luca ohromoval rafinovanými harmoniemi plnými půltónů a sextakordů, Robby servíruje jen prázdnou technickou preciznost, bez jakékoli přidané hodnoty a pocitu posluchačské satisfakce.
Jak jsem již zmínil, kapela slušně dokázala přitlačit na plynový pedál, což je rozhodně pozitivum, protože za celou kapelní historii byl úbytek tempa znamením pro upadající kvalitu hudby (stačí znovu sjet album "Triumph Or Agony"). Rychlá tempa bohužel nejsou samospásná, takže i když si Alex za soupravou více zadivočil, výsledný dojem zlepšit nemohl. Písním, stejně jako minule, chybí paušální chytlavost, nadhled a harmonická elegance. Bratři Staropoliové sice dělají, co mohou, ale zkrátka zde těžko hledat něco, co by posluchače nutilo si album pouštět znova a znova až do zblbnutí. Fragmentovitě lze postupem času vysledovat zajímavá místa, ta jsou ale bohužel v objetí hudební vaty a nechce se k nim vracet, natož je složitě vyhledávat a rozplétat.
Celkový výsledek je oproti již několikrát zmíněnému předchůdci lepší jen o kousanec do chleba od anorektické slečny, a to hlavně díky většímu zastoupení speedových temp. Jinak se ale jedná o obdobnou slabotku, která nedokáže svými kvalitami připoutat. Místy mi připomíná debutovou desku krajanů Winterage, kteří obdobně zazdili kvalitu samotné muziky velkolepým produkčním pozlátkem a namísto ní se soustředili na to, aby „tam toho bylo co nejvíc“. To, že i dnes jde podobná muzika dělat kvalitně a grandiózně, dokazuje vynikající loňský maxisingl taktéž italských a nepoměrně méně známějších Opera Magna. Dalšími negativy letošní rhapsoďácké placky jsou i přestřelená délka, nedoposlouchatelná „Kiss Of Life“, Alex Staropoli šetřící se na orchestracích (opět) nebo neuvěřitelně fádní a nudná balada „Shining Star“, ta nejslabší, jaká kdy od Taliánů vypadla. Žádný zázrak jsem, upřímně, neočekával, ale i tak se jedná o první letošní zklamání. Průměrná známka pouze reflektuje důležitost a přinos kapely v předminulé dekádě.
|
