Vybalte fraky a připravte fidlátka! Na scénu přicházejí italští klasici Fleshgod Apocalypse, kteří vám se svou čtvrtou řadovou deskou "King" dají lekci, jak hrát vážnou hudbu. Samozřejmě v kombinaci s technickým death metalem vysoké jakosti.
Fleshgod Apocalypse pořád rostou. Na poli symfonického death metalu patří vedle Septicflesh mezi ty nejznámější. Kapela proslula zejména svou technickou precizností a ohromnou rychlostí. A do těch rychlopalebných bicích a fofrujících kytar stačí vkládat velký kus vážné hudby. Klasický klavír, sbory, hradby smyčcových nástrojů a občasná výpomoc operní zpěvačky Veronicy Bordacchini. To je jen rychlý nástin toho, s čím se na jejich deskách setkáte.
Protože se však Fleshgod Apocalypse vyvíjejí, přibývají do jejich hudby další a další prvky. Především se už nejedná jen o závody v rychlosti, více se tvoří příběh a rozvíjí se snaha o jeho dramatičnost.
Začátek nové desky obsahuje všechny výše zmíněné ingredience a fanoušky kapely příliš nepřekvapí. Nicméně prozradí fakt, že je kapela ve výborné skladatelské formě. Každá píseň je dokonale propracovaná a především pak zábavná. „The Fool“ je ukázka symfo/death metalového hitu. Vynikající kytary, neustále zvraty a melodický refrén v podání basáka Paola, který je již také jedním z poznávacích znamení kapely.
"Cold as Perfection“ je dramaturgicky snad nejlépe poskládaná píseň v historii kapely. Začátek je monumentální a majestátní melodie připomíná staré mistry. Skladba je dále nezvykle pomalá, riffy do posluchače zasekává jak těžký meč a s příchodem refrénu máte pocit, že nic epičtějšího prostě existovat nemůže. Prostřední část skladby je důkazem toho, že kapela dovede hrát i na melodickou strunu. Kytarové sólo, klavír a poté operní zpěv. Závěr se pak zlomí do brutálního death metalu, který by rozdrtil skálu.
Příjemně mě překvapila „Mitra“. Krátký úderný song, který je z celé desky nejagresivnější a nejvíce ctí tradice death metalu. Ne, že by Fleshgod Apocalypse vyměkli, ale takhle „namakaný“ song jsem od nich nečekal.
Po nářezu však přichází jeho pravý opak a to v podobě čisté klasiky. V „Paramour“ klavír doprovází Veronicu Bordacchini a její operní zpěv, tentokrát v němčině. Kus baroka na metalové desce zní velmi dobře, nicméně vše se samozřejmě vrátí do metalového běsnění.
„Gravity“ zaujme brutálním riffem, takřka groove metalovou energií a lehce zadumanou atmosférou. Skvělou jízdu ozdobenou fantastickými bicími, sbory a parádním klavírním sólem nabízí „A Million Deathts“. U Fleshgod Apocalypse nic šokujícího, tohle spojení funguje parádně a když jde o tak výborné skladby, není co řešit. Složitější struktury a více experimentování se dočkáme s nejdelší písni na desce „Syphilis“.
Takhle pozitivním názvem byla odměněna skladba, ve které najdete mnoho nálad, rytmických změn a skoro až gotickou atmosféru. Výrazný je opět operní refrén a klasický klavír. Zaujme i využití netypických kytar (pro tuto kapelu) a zvukových efektů, které ukazují, že Fleshgod Apocalypse se nevyhýbají ničemu a v jejich hudbě je vždy místo pro něco nezvyklého. Krásné závěrečné sólo a dojemná melodie podtrhuje epičnost celého díla. Stejně jako na minulých albech, i zde je závěrečná (a titulní) skladba čistě klavírní. Klavíristu a skladatele Francesca Ferriniho musím vyzdvihnout za jeho práci pro kapelu, právě on stojí za „klasickou“ hudební složkou Fleshgod Apocalypse.
„King“ může působit jako lehce nabubřelý název pro album, ale zde se opravdu dočkáte královského symfonického death metalu. Vynikající deska, která se jen tak neoposlouchá.
|
