Němečtí power metláci Final Chapter vydali v roce 2004 debut s názvem „The Wizard Queen“. Už tenkrát bylo jasné, že si libují v konzervativních žánrových postupech. Teprve letos přicházejí s druhou fošnou „Legions Of The Sun“, nicméně dvanáct let, jež dělí obě desky, se neprojevily ani v nejmenším. Naopak se ještě prohloubila autorská umíněnost, která do hudebních tónů nehodlá propustit byť jen náznak jakékoli progrese. Novinka je podobná zavařenině, jíž náhodou objevíte na zapadlém místě ve sklepě. Na jejím víčku je štítek se špatně čitelným nápisem roku výroby, ale když odfouknete prach a detailně prozkoumáte obsah, zjistíte, že v něm nejsou patrny sebemenší známky plísně. A záleží pouze na vaší vnitřní otrlosti, zdali se dáte do konzumace nebo konzervu vyhodíte do popelnice.
Přeloženo do hudební řeči, zde si přijdou na své zejména milovníci prehistorické, ale hlavně nekomplikované a na první dobrou zabírající melodiky, v tomto případě ještě doplněné velmi častým spídovým dopingem. Oproti prvotině se navíc zjednodušily struktury skladeb, včetně korekce časové i početní. To vše je jedině ku prospěchu věci, stejně jako přítomnost několika hostujících zpěvaček, které zdaleka nejsou pouze do počtu a mnohdy si pro sebe dokonce usurpují celou píseň. I to je pozitivní zpráva, neboť zpěvák Oliver Strasser sice oplývá originálním, nicméně také dosti specifickým hlasovým zabarvením, jež nemusí sednout každému. A do třetice všeho dobrého: zvedla se také samotná kvalita skladeb, které jsou nyní mnohem chytlavější, nežli ty debutové, ačkoli nebyly ani tentokrát ušetřeny několika hluchých míst.
Především je ale nutné připravit se na powermetalový archaismus první třídy, jenž se zejména v textech dotýká podstaty slova „klišé“. Očekávejme tedy orly, létající vysoko k nebesům nebo bojovníky z Valhally, jež díky své chrabrosti vyhrají všechny bitvy světa. Hudba je naštěstí o dost vynalézavější, nejvýpravnější a zároveň nejzábavnější položky přitom novinku Němců rámují. Otvírák „Trace Of Fate“ i závěrečný opus „The Battle“ patří mezi vrcholy díla, s řadou rytmických zvratů, symfonické epiky, sborů a samozřejmě nezbytného klávesového přátelství, jež je příjemně stigmatické pro všech osm písní. K silným položkám patří také dvojka „Sail Away“ s půvabně vypjatým refrénem, parádní jízda „Eternal Deep“ se silným hymnickým motivem v úvodu, nebo dvojice „The Key“ a „The Journey“ s přitažlivou vnitřní gradací a paušálním tahem na powermetalový solar. Zmíněné hluché momenty přijdou např. ve trojce „Garden Of Fear“, i ta se ale nakonec zvedne, začne slušně šlapat a jako návdavek přidá líbivé sólo. Celkově je album „Legions Of The Sun“ (s pro žánr netradičním impresionistickým obalem) velmi chutným příspěvkem do power-speedové studnice, ovšem opět je nutné dodat, že její kování nese jasné znaky vpravdě historického řemesla. Nakolik je to překážka, to si už musí rozhodnout každý sám.
|
