Začtete-li se do životopisu libereckých Act Of God, musí vás (obzvlášť pokud vám jejich doposud vydaná alba zavoněla) přes oči praštit věta, týkající se období let 2012 – 2014 – „…a tak se Act Of God rozhodli nabrat úplně nový směr…“ následovaná konstatováním, že nové album je konečně tady. Od tohoto vyhlášení ještě nějaký ten pátek uběhl, než se novinka „Deception Of Freedom“ objevila ve své finální podobě, ale nešť. Daleko podstatnější je fakt, že nabrání nového směru není až tak drastické, jak se může jevit třeba i po prvním poslechu a Act Of God se (zaplaťpříroda) od své někdejší podstaty zase tak daleko nevzdálili.
Tou změnou nejzásadnější je fakt, že Act Of God zcela rezignovali na využití češtiny. „Deception Of Freedom“ je kompletně nazpíváno v angličtině, což - čistě subjektivně - je ohromná škoda (hraní se slovy bylo vždy jednou ze silných stránek kapely), obzvlášť ve světle toho, že Act Of God v bookletu nabídnou jen fragmenty svých textů. Změna, která zatahá za uši jako první, totiž určité zhrubnutí, syrová zemitost a chvílemi až bodavá jedovatost (do maxima dotažená v chaotické „New Generation“), ke které se Act Of God posunuli, po určitém obroušení hran spolehlivě funguje, zejména proto, že z ní postupně začne vylézat nevtíravě chytlavý melodický metal s poměrně moderní vizáží. Změnou – nezměnou je pak stav určité stylové neuchopitelnosti a hudební barevnosti. Touto vlastností Act Of God sice oplývají již léta, ale na aktuální desce ty stylové nůžky otevřeli ještě o nějaký chlup dál. Stejně tak návrat zpěvačky Anny Burianové, která před jedenácti lety nazpívala album „…časem zapomenutí“ signalizuje nezpochybnitelné propojení s vlastní minulostí, podobně jako barevné, vydatné a šikovné sólování kytar a kláves (vlastně další z poznávacích znamení kapely).
Jak již naznačeno, rozptyl nálad je na „Deception Of Freedom“ značný. Paradoxem je, že oproti minulé desce tenhle barevný koktejl i přes pestřejší barvy drží (byť tenhle pocit nepřišel hned po prvním poslechu) bez výhrad pohromadě. A je pochopitelné, že díky tomu je album hodně náladové a vrcholem se může prakticky kterákoliv z jedenácti písní. Za mě je to (aktuálně) „Aimin´ High“ s lehce nadýchaným a přitom potemnělým úvodem, dramatickými klávesami a následně zdivočelou až speed-thrashovou palbou, přinášející absolutní tlak, energii a švih, následná nenápadně vygradovaná a příjemně emotivně vláčná „Love & Misery”, ve kterém Annin zpěv chytá úžasně nevinný a až bezbranný odstín a přímočaře živá a moderně znějící rockovka “Look Into Face”.
Act Of God si i na čtvrtém albu zachovali svou osobitost. A pokud bych měl kapele přát nějaké nové směry, bylo by to především v tom, aby vydání alba nepřineslo dříve či později zase nějaký obligátní personální kolaps. Hudba (ostatně tak tomu bylo vždycky), kterou Act Of God představují na „Deception Of Freedom“ je na to dostatečně silná!
|
