RISING DARK - A World In Ruin
Letošní thrashová sklizeň se začíná podobat nejbohatším vinařským ročníkům, vychází mnoho dobrých alb, proto je zde již sedmý díl našeho seriálu a další trio silných zástupců. Prvním z nich je italská smečka Rising Dark, která do žánrové studny přihodila svoji v pořadí druhou studiovku „A World In Ruin“. V jejím úvodu překvapí intro „The Aftermath“, které svojí dramaticko-epickou gradací připomíná spíše nájezd nějakého spektakulárního powermetalového díla. Nicméně stejně dobře funguje i na této desce, kde vhodným způsobem zoralo půdu pro první hudební sazenici. Tou je titulní flák, ve kterém dělají kavalerii technických riffů společnost melodické linky v refrénu i sólu, celková kombinace pak znamená nejlepší položku celé nahrávky. Zbytek skladeb ovšem nijak významně nezaostává, hned následný kus (plus singl a zároveň první videoklip kapely vůbec) „Plague“ přinese půvabný nářez s opět vypiplaným sólovým partem. „Dealing With Dead“ pak upomene osmdesátkový Testament, a to nejen svoji stavbou, ale i projevem a frázemi zpěváka Michaela Crimsona. Podobně je na tom také „Military Operation Slaughter“, které pohne akcelerační šaltrpákou směrem k sugestivně šlapavému tempu. Další atmosférická vložka „The Grace Race Of Yith“ uvede rytmicky variabilní track „The Shadow Of Time“, v němž se dočkáme i deathových blast beatů. Jiný extrémní styl, tentokrát black, začpí v úvodu zvukomalebně nazvané skladby „Karkinos“, která asociačně připomene Sorychtovu bandu Grip Inc. Šmrncovní fráze a zlověstné kytarové valy uslyšíme v „Teotihuacanu“, samotný závěr obstará příjemně polobaladický opus „Dreams Lost In War“. Z uvedeného výčtu je myslím evidentní hudební rozmanitost Italů, základní zeminu však tvoří bytelná thrashová vrstva. Pokud něco přece jenom více zamrzí, je to méně důraznější ozvučení. Doporučení je ale přesto na místě.
6,5/10
YouTube ukázka - Plague
RAPTORES - Plague´s Goat
Brazilci Raptores na to jdou malinko jinudy. Jejich metalová řež je inspirována obdobím, ve kterém se začaly rýsovat ďábelské obrysy blackové odnože. Odkaz smeček jako Hellhammer nebo Celtic Frost je zde doslova hmatatelný, a to zejména v líněji se táhnoucích položkách („Plague´s Goat, „Reptiles Liar“ a „Bitter Soul Dealer“). Většinu hrací doby se ale budeme potýkat s rychlým tempem, a nutno říct, že jde o střet příjemný, jelikož zběsile nakvedlaná rytmika brazilskému triu muzikantů vyhovuje o něco lépe. V tomto duchu odkvačí celá úvodní část desky, a to až do páté skladby „Burial“, což je vhodně umístěný instrumentální předěl. První z blasfemicky plíživých zážitků nabídne titulní cákanec, s typickými kytarovými riffy, které připomínají zběsilé prohánění větrných vírů na zasněžených severských pláních. Nejostřejší thrashové kytary naproti tomu protnou obsah devátého štychu „Colder Than A Grave“ a opět je o zlověstnou zábavu postaráno. Jde zároveň o pomyslný vrchol díla, neboť následný song „Bitter Soul Dealer“ se vleče přece jenom o něco déle, než by bylo zdrávo. To však nic nemění na tom, že ve výsledku jde – i díky dobré zvukové produkci – o silnou a bez problémů životaschopnou nahrávku, která by měla potěšit nejen příznivce výše zmíněných legend, ale také fandy současných spolků jako Toxic Holocaust nebo All Hell.
7/10
BROLOAF - Born To Party
Posledním dnešním zástupcem je americká parta Broloaf, která se kromě thrashe opírá o punk, hardcore, neboli zkráceně řečeno crossover. A hned na úvod musím konstatovat, že je to velká paráda! U podobně zaměřených spolků je většinou příjemně symptomatická radost z tvoření, která je chronicky nakažlivá a pro posluchače znamená automatický přísun endorfinových energií. Při poslechu alba s všeříkajícím názvem „Born To Party“ to platí beze zbytku, dočkáme se kvanta crossově našlapaných, skáčkově hravých i thrahově moshových riffů, u nichž je těžké setrvat v klidném stavu. Když se k tomu přidají pro-koncertně skandované fráze nebo různé mluvené vsuvky (většinou se točící kolem sexu), je o správnou (post)pubertální zábavu postaráno. Příkladem budiž song "Skyping With Your Mom", v jehož závěru se hlavní protagonista dozví, že jeho dívka čeká dítě, načež se mu zhroutí svět, což potvrdí také přísně pragmatický (a proto velmi vtipný) text následné písně „Brand New Dad“. Poslech druhého zápisu této kapely je zkrátka radostí, jež jde ruku v ruce se svrchovanou pohodou a akutní touhou jít to pořádně rozjet do nejbližšího baru. Výtečná záležitost!
8/10
|
