Tuzemští vlajkonoši old school hard rocku Red Baron Band oslavili na začátku roku 2014 své dvacetiny. Oslavu pojali velkolepě, neboť do pražského Paláce Akropolis pozvali prakticky všechny, kteří se na „cestě z pravěku“ až do současnosti podíleli a stejným způsobem (tedy procházkou od nejstarších skladeb k těm „nejnovějším“) rekapitulovali i svojí historii. Nezvěčnit takovou událost je prakticky nemyslitelné a tak s dvouletým odstupem nyní Red Baron Band předkládají lehce vyselektovanou vzpomínku v audio i video formě prostřednictvím alba „Live In Prague“.
Svým způsobem je informace o tom, že Red Baron Band dodržují časovou perspektivu nepříliš podstatná (alespoň co se jednotlivých skladeb týká). Autorský rukopis Pavla Kowacze, který je vyjma jediného příspěvku Jana Holečka výhradním autorem hudby na albu, je jasně vyprofilovaný a vyspělý již od první desky (respektive, jak deklarují úvodní dvě skladby, vlastně již v době demonahrávek), takže celá „vývojová řada“ je naprosto dokonale soudržná. To, co docela zásadně mění barvu nahrávky (pomiňme např. příjemně zvonící vibrafon v „Here Comes The Night“), jsou zpěváci. Od spolehlivého Pavla Kowacze v úvodní zatěžkaně hutné a valivé „Have You Ever Been, dřevní melodii s až lehce psychedelickou rockovou podstatou „Burning Ways“ s Vratislavem Sýkorou, k Janu Holečkovi, jehož part otevírá bluesově posmutnělá a dokonale procítěná „I Feel So Alone“, a který s vydatnou podporou dechové sekce vyvrcholí v dráždivé pohodovce „1969“, přes excelentního Mirka Jecha (ano, pokud bych měl hledat mužský hlas, který mě v řadách Red Baron Band oslovuje nejvíc, je to právě tento zpěvák) s jeho dokonale rockově (danobártovsky) nakřáplým vokálem a ležérní suverenitou, který ze všech svých šesti skladeb dokázal udělat dokonalé hudební dobrodružství. Jediná žena v řadách kapely, Monika Infernalis, pak ve svých třech položkách svým sytým, pružným a smyslně ostrým hlasem narůstající atmosféru dokonale zdůrazní a finální „Livin´Behind The Jail´s Door“ ve které se tři posledně jmenovaní interpreti setkají v rámci jedné skladby, tuhle pestrost příjemně vygraduje.
Red Baron Band zejména díky hojnému využití Hammondů zní velice mile archaicky, zároveň však z desky dýchá autentičnost, zápal i vědomí, že kapela svojí muzikou žije.
Škoda toho, že CD a DVD nejsou totožná, byť rozdílů není zase tolik. Oba nosiče mají patnáct skladeb shodných, CD přináší navíc song „1969“, DVD pak nabízí úžasnou pohodovku se španělkou „Ouro Pretto“ a skladbu „Brother“ (plus ještě třískladbový přídavek z roku 2006), přičemž zařazení každé ze skladeb má své nezpochybnitelné opodstatnění a album je prosto jakýchkoliv hluchých míst. Ale vzhledem k tomu, že „Live In Prague“ obsahuje v jednom balení oba nosiče, lze tuhle překážku celkem snadno odstranit. Z alba dýchá pohoda, výrazné muzikantství, suverenita. Otázkou zůstává, zda nestálo za to zachovat plnou autentičnost koncertu a příznivcům nabídnout kompletní menu, které Red Baron Band v Akropoli předvedli. Záznam má velmi povedený zvuk a je i poměrně citlivě sestříhán, nicméně skutečnost, že absence prakticky veškeré případné interakce s publikem mezi skladbami budí až nepatřičný pocit hodně komorní atmosféry (nemluvě o tom, že původně během večera mělo zaznít celkem dvacet čtyři skladeb a v součtu playlistů CD a DVD je jich sedmnáct), může při takhle dobře odvedeném výkonu (na všech frontách, tedy nejen na pódiu, ale i při následném zpracování) případného pamětníka koncertu lehce zamrzet. I tak je „Live In Prague“ velmi podařenou vzpomínkou, která má potenciál pohltit i toho, kdo se vzpomínkového večera osobně nezúčastnil a sedmdesátá léta a tehdejší hard rock, kterému Red Baron Band důstojně vzdávají poctu, nejsou jeho doménou.
|
