Docela fatálně působí v biografii pražských D.N.A konstatování „…jak je u D.N.A. zvykem, po změnách v sestavě se fanoušci opět mohou těšit na novou desku…“. Nutno však připomenout, že kapela vydržela beze změn v sestavě téměř deset let. Ale změna je život a tak své již osmé album s názvem „Démon času“ D.N.A vydávají s čerstvým impulsem od nově sestavené kytarové sekce. Novinky u D.N.A. jsme probrali se zpěvákem Lukášem Gracou (s drobnou výpomocí bicmena Romana Tůmy).
Počítám-li správně, tak D.N.A. od tvého příchodu vydrželi beze změn v sestavě dlouhých deset let. Vloni odešel z kapely jeden ze zakládajících členů kytarista Petr Kašper, kterého nahradila hned dvojice nových kytaristů. Můžeš představit nové členy D.N.A. a v čem vidíš největší přínos nových členů kapely, v čem měla pro tebe tahle změna největší pozitivum?
D.N.A. obohatili svým herním umem na kytaru Jiří Špalek a Václav Janů. Abych je představil, tak Jirka je starší a Vašek hodně mladý (smích). Taky je rozdíl v postavě, ale každý z této dvojice má osobitý styl, který se nádherně prolnul a do tvorby D.N.A. vnesl trošku jinou vlnu. Dle mého názoru jsou skladby díky dvojici Špalek/Janů pestřejší a kytarově bohatší a ne tak upjaté.
Měl příchod nových kytaristů vliv i na skládání nových skladeb?
Jak už jsem předeslal, tak každý z kytaristů hraje jinak, takže vliv na nové skladby byl nemalý. Kolikrát je bylo potřeba malinko krotit, protože dát volný průběh jejich představám, nebyli bychom už D.N.A. Jsou to dravci (smích).
Aktuálně jste vydali nové album „Démon času“. Můžeš jej představit?
Těžko slovy představovat hudební album a to, co na něm je. Je třeba ho poslouchat.
Jak dlouho jste na desce pracovali, jaké jsou ohlasy na desku? Pouštíš si tuhle desku doma, nebo máš ten klasický ponahrávací komplex, že jsi svojí desky tak přesycen, že si jí doma nepustíš?
Roman: Když to vezmu se vším všudy, tak práce na desce trvala minimálně rok. Než se dal materiál dohromady, natočilo se nějaké demo, další úpravy, a potom další úpravy...... Hudba nás neživí, je to koníček, takže každý z nás má nějaké zaměstnání. Nejde se tomu věnovat intenzivně. Na druhou stranu by bylo krásné mít zaměstnání jako koníčka, ale bohužel. Taky máme rodiny. Jestli někdo z členů D.N.A. desku po vydání sjíždí, nevím. Zatím se nikdo nepřiznal (smích) Já za sebe, ne!
Co pro Tebe bylo na tvorbě „Démona času“ nejsložitější? Je pro Tebe práce na novém albu už určitou rutinou nebo jsou ještě věci, které tě překvapí? A co máš radši, práci na nových skladbách nebo jejich následnou prezentaci na pódiu?
Při celkové tvorbě desky se vyskytne hodně složitých věcí, ale dokážeme se nimi poprat, zasmát se jim a zvládnout je s nadšením (smích) I když bych kolikrát nikomu nepřál slyšet slovník, který tvorbu provází (smích). O rutině nemůže být řeč v žádném případě. Každé nahrávání má svým způsobem nějaké kouzlo a rozhodně to není kolovrátek. O tom, že nás to baví není pochyb. Jinak bychom to nedělali. To samé platí o živém hraní. Ale za sebe myslím, že hrát živě před publikem je pořádný adrenalin.
Aktuální desku jste opět podpořili i natočením tří klipů. Podle čeho jste vybírali skladby, na které se klip točil a jak sis natáčení užil? Osvědčil se tenhle způsob prezentace skladeb natolik, abyste se jej drželi i do budoucna?
Klipy k muzice už neodmyslitelně patří a v době internetu je určitě lepší muziku prezentovat s hýbajícími se obrázky, takže tím je daná odpověď také na budoucnost. Skladby jsme tentokrát vybírali sami a nejsem schopen odpovědět podle čeho. Prostě jsme v kapele hlasovali a volba vyšla tak, jak je natočeno (smích). Snad nám fanoušci odpustí, že jsme je tentokrát s hlasováním vynechali a klipy se budou líbit. Natáčení bylo docela náročné a zabralo taky spoustu času, ale výsledek nám dělá radost. Vypadá to, že se klipy líbí.
Připadá mi, že tentokrát, i když zase na desce nechybí aktuálně kritické texty a ten váš klasický heavík je poměrně temný, jsou D.N.A. přece jen textově umírněnější, než v minulosti. Je to jen můj dojem nebo je D.N.A už o něco smířenější se stavem současného světa? A který z textů považuješ z aktuální desky za ten tobě nejbližší či nejzávažnější?
Myslím, že stav současného světa nedělá radost nikomu. V textech jsme se tentokrát snažili zaměřit na takové ty lidské vlastnosti, které jsou buď protivné okolí, nebo samotnému člověku. Zkrátka je to veselé vyprávění o něčem neveselém (smích). Skladby jako třeba „Pomluva“, „Já II“ nebo „Mr. Sebeláska“ mluví za všechno. A taky by se dalo říct, že jsou šité na míru někomu, koho my dobře známe.
Deska opět vznikala ve studiu Škwor s Leo Holanem. Zjevně se vám v tomhle studiu líbí. Myslíš, že i další deska kapely bude vznikat v tomhle studiu nebo budeš mít chuť zkusit něco nového?
Práce s Leo Holanem je naprosto úžasná. Leo je profesionál a profesionálně se také ke všemu staví. Také v roli producenta nám skvěle vyhovuje. Myslím, že zkoušet něco nového zatím nemá smysl. Tedy pokud nezačneme hrát jiný styl hudby. Takže pokud „Pán Bůh“ a „Leo Holan“ dá, určitě se do studia Škwor budeme zase rádi vracet.
Velice působivý je obal alba, dle mého se jedná o nejpřitažlivější cover, který kdy D.N.A. na desce měli. Jsi staromilec, který má v oblibě výrazné obálky desek nebo to v duchu moderní doby bereš jako nepodstatnou součást desky?
Obal určitě není nepodstatná část desky. Když si desku pořídíš, tak obal je to první co zkoumáš. Musí tě přece zaujmout. Alespoň já to takhle mám. Tím myslím klasické pořízení desky do klasické domácí sbírky.
Jak to máte s koncertováním, kde vás bude možné v dohledné době vidět?
Veškeré novinky a info lze najít na našich stránkách www.dnaband.cz, kde jsou i odkazy na další sociální sítě.
Podle mého největší výhodou D.N.A. je skutečnost, že vaše muzika je vcelku jasně rozpoznatelná, že se vaše podstata během let nijak zásadně nemění. Co máš na klasickém heavy metalu nejradši, co Tě na něm přitahuje a neměl jsi někdy chuť vyzkoušet i jiné hudební styly?
Abych se přiznal, tak jsem vyrůstal na úplně jiném stylu metalu, ale heavy metal je takový základ. Kde kdo mě teď určitě opraví, že rock n´ roll (smích). Každý člen kapely poslouchá jiný žánr a zrovna na tom, který hrajeme, jsme se dokázali shodnout. Jinak bychom se už dávno pozabíjeli (smích). Takže pokud bych chtěl zkusit úplně jiný styl, tak s někým úplně jiným. Tohle mi zatím vyhovuje.
Jsi aktivním muzikantem už řadu let, v čem se podle Tebe nejvíc změnila hudební scéna, je něco, po čem se Ti stýská z doby Tvých začátků, co už se dneska asi opakovat nebude a naopak, je v muzice něco, o čem si dneska říkáš, že je strašně fajn, že už Tě to potkat nemůže? Čeho bys ještě chtěl s D.N.A. dosáhnout?
Jak říkáme v kapele, je doba „papučových rockerů“. Kdysi byl po muzice hlad a lidi chodili na koncerty více, než je tomu dnes. Nejsme kapela, která by vyprodala velké stadiony, ale kulturáky a kluby kdysi praskaly ve švech, což nám velice chybí. Neříkám, že lidi nechodí vůbec, ale někdy je to opravdu bída. Takže je v dnešní době strašně fajn, když přijde alespoň ta hrstka věrných. No a čeho bych chtěl s D.N.A. dosáhnout? Přece vyprodat nějaký ten velký stadion (smích).
Moje poslední otázka je obligátní – je něco, na co se tě nikdy nikdo z novinářů či fanoušků nezeptal a ty bys na to přitom rád odpověděl?
Ano. Jak by mi bylo, kdybych si místo toho všeho raději koupil rybářské náčiní a chodil k vodě. Odpověď by zněla „blbře“.
|
