Všechny emoce jsou stejně důležité. Jedna bez druhé by nemohly existovat. Vzájemně se ovlivňují a vytvářejí tak dokonalou harmonii.
Mladá olomoucká kapela Sarkonia vydává své debutové album „Počátek“ a první co zaujme, je zajímavý koncept celé desky. Každý člen kapely představuje nějakou emoci a rovněž skladby jsou o jednotlivých emocích. V bookletu naleznete i krátký příběh, který vám prozradí, že Sarkonia je člověk, který měl sloužit jako nástroj Prázdnoty, nicméně díky emocím naopak začne tvořit.
Sarkonia produkuje metal, kde mají hlavní roli melodie a o zpěv se dělí hned tři členové kapely. Vcelku nezvyklé je využití dvou zpěvaček, přičemž jedna (Freya) má jemnější a druhá (Kairis) trochu dospělejší a vyzpívanější hlas. Holky zpívají civilně a znějí velmi příjemně, chybí mi však ještě větší pestrost ve využití jejich zpěvu. Protipólem k ženským vokálům je kytarista Sat, který hlasově obě holky spíš jen doplňuje svým nakřáplým „drsňáckým" hlasem, kterému by mohl slušet i přechod až k ryzímu growlingu.
Album obsahuje sedm skladeb, které uvádí nezvykle dlouhé, téměř tříminutové „Intro“, ve kterém se postupně dostávají ke slovu všechny nástroje, klávesy zde však mají prim a hrají i lehce na progovou notu.
„Intro“ se plynule přehoupne v „Závist“, která, podobně jako i následující "Touha", je postavena na ostrých riffech a hlavními nositeli melodií jsou obě zpěvačky. Nechybí však ani orchestrace a klávesy, které v dalších skladbách získávají větší prostor. Příkladem může být „Zloba“, která je pro mne jednou z nejlepších na desce, především díky vynikajícímu textu, silnému refrénu a celkové energii.
Sarkonia má výborné předehry, vévodí jim ta ke skladbě „Strach“. O orchestrace se postaral Sat a vyřádil se v nich. Na kapelu, která si vše dělá sama (Sarkonia si desku nahrála svépomocí a to včetně produkce), je i zvuk výborný. Snad jen kombinování hlasů obou zpěvaček někdy zní až moc jednolitě. „Strach“ je každopádně další trefou do černého. Refrén se vám zakousne do hlavy a nepustí. Zazní i krátké, ale velmi povedené kytarové sólo.
Vrcholem desky je sedmiminutová „Radost“. Úvod je ryze symfo metalový, následné sólo je opět vynikající a ukazuje, že Sarkonia už na debutu ví, co a jak hrát. Větší prostor zde dostává Sat, nicméně ani zde kapela neuhne od svého výrazu, který prezentuje po celou dobu své prvotiny. Finále obstará „Smutek“ s progresivně laděnými klávesami a „Tajný sen“ s agresivnější riffy.
Sarkonia na svém debutu vůbec nepůsobí jako začínající kapela. Písně mají jasný rukopis a tah na bránu. Výborně se povedly i české texty. Především však hudbu táhnou nápadité melodie, deska by si zasloužila ještě lepší zvuk (i tak ale dobrá práce) a oběma zpěvačkám patří velká pochvala, i když Freya není tak výrazná jako její kolegyně. Sarkonia má oproti jiným „novým“ kapelám tu výhodu, že má vlastní tvář a je rozpoznatelná od ostatních. „Počátek“ je velmi příjemná deska a především fanoušky melodického metalu by mohla nadchnout.
|
