Je možné, že když svoji kapelu pojmenujete Anděl Smrti, zajistí to nějakým mystickým způsobem vaši nesmrtelnost? Nevím, každopádně desky kalifornské smečky Death Angel něco takového jejím členům zaručují, navíc se na pánech neprojevují sebemenší známky stárnutí a každá z posledních (dejme tomu tří) řadovek srší mladistvým zápalem a tvůrčí houževnatostí, která je, zdá se, k neutahání. Na aktuálním zápisu „The Evil Divide“ navíc pětice muzikantů přichází s thrashově intenzivní náplní, v níž ubylo moderně-progresivních prvků a více prostoru naopak dostaly riffy ostré jako nůž Gordona Ramseyho.
Rozbor desky ale není možné začít jinde, nežli u obalu. Ten nabízí pro metal (a thrash zvlášť) neobvykle vkusný obal, bez infantilních malůvek, zato s vizuálně zcela funkčním motivem, jenž v komplexu s logem kapely a názvem alba tvoří symetricky uhrančivé umělecké dílo. Stejně tak je nutné pochválit dokonalou zvukovou produkci, která dává luxusní a ničím rušený prostor pro vychutnání obsahu desítky nových skladeb, jež jsou – a to je zásadní klad číslo tři – rozprostřeny na velmi rozumné, tři čtvrtě hodiny trvající časové ploše.
Příjemným symptomem nahrávky jsou tempové hrátky, v nichž nikdy nebudeme svědky plnohodnotné rychlovky, většina položek ale k svižnému rytmu dříve či později zavelí. Plíživou zlověstností zase láká slokové klenutí, jemuž zpravidla vévodí (n)asertivně diktované fráze mistra Marka Oseguady, který se vybičoval k dost možná nejlepšímu výkonu své pěvecké kariéry. Příkladem za všechny budiž perla "It Can´t Be This", jež se díky systematické struktuře, naléhavému textu, ale hlavně Markově přednesu nekompromisně zakusuje do kůže a vstřikuje pod ní látku ultra vysoké návykovosti.
Výjimkou nejsou ani jednoznačné melodické linky, ať už vokální („The Moth“, „Lost“) nebo instrumentální, které jsou v působivém kontrastu s kulometnou a technicky bezchybnou palbou metalového pluku (např. parádní střela „Breakaway“). Moderní element vyčuhuje poskrovnu, nicméně je přítomen, a to ve formě groovy vibrací („The Moth“, „The Electric Cell“), dočkáme se také dynamického crossového šmrncu („Cause For Alarm“), nebo punku (start „Hell To Pay“). Vždy je ale citelná autorská nápaditost, která songům dodává správný tah a drajv. Death Angel přišli s nečekaně přímočarou a do detailu promyšlenou deskou, jež se dotýká samé podstaty žánru. Pokud by se snad nějakému thrasherovi nové dílo Anděla Smrti nelíbilo, měl by uvažovat o změně (žánrové) orientace.
|
