O této kapele jsme již psali v souvislosti s debutovým albem „Time“. Tenkrát byl ale název kostarické party pouze Destiny, k modifikaci došlo z důvodu odlišení od švédského spolku se stejným jménem. Těžko ovšem říct, jestli je nový výraz Wings Of Destiny ideální, jednak z něj stříká patos a klišé na všechny strany, jednak je lehce zavádějící, jelikož svádí myšlenky k čistokrevnému powermetalovému obsahu, přitom tvorba Kostaričanů má vyšší ambice a vedle poweru v pohodě ustojí také stylovou škatuli prog.
Ne nadarmo novinka (s opět líbivým obalem) „Kings Of Terror“ vychází pod hlavičkou agilní firmy Power Prog Records, jejíž název mluví za vše. Prolnutí obou žánrů hraje v muzice Wings Of Destiny zásadní roli, tentokrát ještě významnější, nežli na zmíněné prvotině „Time“. Vězí v tom ale malý problém. Produkce Kostaričanů občas vyznívá, jakoby se pánové nebyli schopni rozhodnout pro jednu nebo druhou odnož a výsledkem je pouze překombinovaná a hlavně zmatečná hudební masa. Příkladem vyřčeného je hned úvodní song „We Bring You The Night“, kde do hry navíc vstoupí (na albu nikoli naposled) thrash a dokonce houpavé riffy, jež jsou identické se skladbou „Talk Shit, Get Shot“ z poslední řadovky "Manslaughter" rap-metalistů (!) Body Count. Zcela jistě jde o náhodu, která však ideálně potvrzuje žánrovou rozpolcenost. K tomu přičtěme čistokrevný speedový refrén nebo náznak harshového zpěvu a pocity po první skladbě jsou podobné výrazu „what the fuck?“. Poté začne být situace naštěstí o něco čitelnější.
Ještě to sice úplně neplatí pro položky dvě až čtyři, ačkoli píseň „Angels & Demons“ od valivé tonáže oprostí alespoň melodický refrén i sólo. Mimochodem, tento track uslyšíme na albu ještě jednou, a to ve formě bonusu s hostujícím Fabio Lionem. Podobně je na tom titulní flák, kde do progově-thrashové materie sestupují chytlavé linky, do nejistoty nás ale opět plně vrhne další stylově přeplácaný kus „Eye Of The Storm“. Teprve následující intro „Sea Of Oblivion“ zlomí náladu alba do mnohem zajímavějšího levelu. Jeho příjemná náladová gradace vhodně rozprostře prostor pro honosnou baladu s operním přívlastkem, a to díky pěveckým hrátkám, které kromě zpěváka Antona Darussa, jenž zvládá několik poloh, obstará také hostující pěva Rebecca Malavassi. Nutno dodat, že tato uvolněná poloha, bez progresivních orgií, sedí kapele mnohem lépe, což potvrdí také druhý „ploužák“ s názvem „Eternity“.
Jasnější hudební strukturu přinese píseň „Holy Innocence“ se šlapavým refrénem a prvním náznakem neoklasické pikanterie v sólu. Ta další, a ještě lahodnější, přijde v rozjezdu a poté opět sólovém partu songu „Lie To Me“, jenž nabídne také působivé sloky. „Touch The Sky“, i přes vnesení pirátského folklóru, ale zase ničím neohromí, a tak jako skladba z čirého nebe (a vlastně i jiného alba) působí jednoznačná speedová nakládačka „United We Stand“, která obsahuje velmi slastné melodie v románsko-melodramatickém stylu. Jde sice o parádní song, jeho přímočarost ale ještě více podtrhuje žánrovou roztěkanost, která nenabízí styčný bod pro smysluplné uchopení celého díla. Tomu navíc nepomáhá ani lehce zastřený sound (za něj půl bodu dolů). Několik silných míst je nicméně pádným důvodem pro nadprůměrné hodnocení.
|
