Thrash metal z Brazílie. Z těch míst vzešla slavná Sepultura, která i díky zemi svého původu měla ve své době punc exotiky pro metalový svět. Nervosa je exotická hlavně proto, že jde o ryze dívčí thrashovou kapelu, což není zrovna obvyklé. Avšak sotva zmáčknete tlačítko „play“, roznese vás Nervosa na kopytech. Ženský se s tím fakt nemažou a čeká vás zběsilá jízda, při které nebude ani čas se nadechnout. Chvílemi opravdu nebudete stíhat. Nervosa produkuje rychlý thrash, občas zabrousí až k death metalu a svým výrazem mi připomíná právě divokost staré Sepultury. Holky mají energie na rozdávání. Skvělá rytmika, šikovné a drtivé riffy a v neposlední řadě vynikající vokál. Fernanda má skutečně zabíjející řev/zpěv a zní jak neskutečná bestie. Její vokál je ohebný a v rámci žánru dostatečně pestrý.
Úžasnou skladbou a hitem je určitě „Intolerance Means War“: Svižný thrash s trochou deathových riffů má jednoduchý, ale úderný refrén. Nervosa většinou využívá sloganovitých refrénů, kde zazní název skladby a tím je textová stránka věci odbytá. To však k žánru dle mého patří. Navíc Fernanda se s každým slovem mazlí a dává si záležet na tom, jakým stylem ho vyplivne z úst. Skladba uhání za skladbou a vy se nestačíte ani vzpamatovat a jste v půlce desky, kde se nezpomaluje, ale dostanete death metalový direkt v podobě „Guerra Santa“, což je totální palba opepřená i trochou punku. Zpěvačka řve jak o život a rytmika vás zadupe do země. Rozvážnější a řekl bych i rafinovanější je klipovka a pro mne druhý velký hit desky „Hostages“. Zde se dočkáte i malého zpomalení, skladba se totiž rytmicky pohybuje v několika rychlostech. Refrén je opět prostý, avšak vražedný.
Přiznávám, že koncem desky už ztrácím pozornost, protože hudba jede dál v totožném stylu a rytmu. Slyším staré Kreator, trochu i Destruction. Chybí mi ale jvětší pestrost. V závěru se ale dočkáte poměrně velkého překvapení. „Wayfarer“ začíná rozvážně jen na baskytaru a poté pokračuje v duchu starého hevíku. Nejvíc ale překvapí Fernanda, ta totiž vytáhne čistý zpěv a to ne ledajaký. Moc pěkná barva hlasu a bluesové vibrace. Jako by se kapela podívala několik desítek let dozadu. Skladba se však zlomí do thrash metalu, což vůbec nevadí, protože „Wayfarer“ je skutečně vynikající záležitost. V závěru opět Fernanda nabídne něco z gospelu a je konec.
„Agony“ je nářezová deska. Divoká, nespoutaná a plná kvality. Holky z Brazílie nezapřou svůj temperament, i když jejich thrash metal zní poměrně evropsky. Fernanda Lira je pro mne jednou z nejlepších thrash metalových zpěvaček. Přesto mi tu chybí více pestrosti, i když to od tohoto žánru člověk až tolik neočekává. "Agony" je vynikající thrashová deska, která má sílu řezat hlavy a k mému hodnocení nechť si pravověrní vyznavači tohoto žánru ještě bodík přihodí.
|
