Debutové album „Tales Of Ancient Prophecies“ švédských power-fantasy metláků Twilight Force považuji za nejlepší subžánrové dílo posledních několika let. A evidentně nejsem sám. Na kapelu se nabalila mohutná fanouškovská základna, jejíž tlak přeneseně korunovalo sepsání smlouvy s labelem Nuclear Blast. Druhá řadovka tak bez nadsázky patřila k nejočekávanějším nahrávkám letošního roku a dle dosavadních ohlasů je zcela zřejmé, že Švédové zabodovali. Posluchači řvou nadšením, dílo sklízí jednu pochvalnou recenzi za druhou. Já se ovšem do této oslavné linie nepřipojím. Z mého pohledu má novinka Twilight Force několik háčků, v čele s jedním zásadním a jen těžko akceptovatelným hákem.
Je velmi znát, že si Švédové byli dobře vědomi úspěchu, který zaznamenala jejich prvotina, a tak se rozhodli původní mustr velkopansky (s ekonomickým krytím firmy Nuclear Blast) navýšit o několik spektakulárních pater. Dočkáme se především daleko mohutnějších orchestrací, jež jsou natolik dominantní, že je možné na novinku zčásti nahlížet jako na filmový soundtrack. Hollywoodský a dětský, nutno dodat. Několik pasáží jakoby vypadlo z klasického (amerického) vánočního snímku, na čemž je patrná jistá infantilnost díla, kterou podtrhují také upoutávky na novinku (na YouTube pokračující i po vydání alba), případně položka s názvem „Epilogue“. Všude totiž uslyšíme hlas, jenž se evidentně snaží o epicko-dramatický efekt, výsledkem je ale pouze dojem, že dotyčný pán trpí akutní zácpou. Christopher Lee byl sice jenom jeden, přesto si nemyslím, že by bylo nutné pouštět k mikrofonu úplně každého. Stejně odpudivě na mě působí i obal desky, který vypadá, jako by jej kreslila Květa Fialová. Nic proti bujaré fantazii, ale i ta se přece dá dělat s určitou mírou vkusu.
Samotná hudba je vpravdě halasná. Každou (regulérní) skladbu tvoří několik vrstev, jejichž příprava musela zabrat desítky hodin. Zároveň zůstaly přítomny velkolepé a cukrkandlově našlehané melodie, ještě několikrát umocněné ve sborových refrénech, jimž vévodí úžasný výškový vokál Christiana Erikssona (tedy jakéhosi Chrileona, abychom se drželi marketingové stylistiky). Chorusy se díky své chytlavosti zapíšou do mozkové kůry jako první (a dost dlouho si tam pobudou), prostor k objevování všemožných autorských vychytávek zbývá v jejich okolí, především v sólových partech. I ty jsou nadopovány svrchovanou epikou, z níž jen výjimečně vykoukne okolních pozlátek zbavený kytarový trylek. Vysoká poslechová trvanlivost je tedy zaručena, oproti debutové fošně tomu ale malinko chybí srdce a uvěřitelnost, vše klouže po povrchu, sice nádherně blyštivém, ale pořád jenom povrchu. Nic proti, vždy se přece není nutné vrtat ve filozofických hlubinách, v inkriminovaném žánru už vůbec ne. Nicméně z toho vyplývá, že celou, více než hodinu trvající desku můžou bez vedlejších fyzických příznaků absolvovat jen hard-core fandové symfonického power metalu. Možná bych toho byl schopen i já, kdyby na samém chvostu díla nestrašilo zmíněné „zácpové“ vyprávění, potažmo opus „Knights Of Twilights Might“, ve kterém se autorům povedla neuvěřitelná věc, neboť stvořili první power-fantasy internacionálu. Při jejím poslechu už opravdu končí veškerá legrace (vše je bráno nesmírně vážně, bez jakéhokoli odstupu), já však jen marně přemýšlím, kde udělali „soudruzi“ ze Švédska chybu.
Ale ani to není hlavní zádrhel. Největším problémem je totiž jen a pouze pochybný sound. Neuvěřitelně neucelený, splývající, bez metalového důrazu, se špatným mixem a bicími, jež znějí jako automat. To prosím pod největším firemním gigantem, ale hlavně u subžánru, pro který je kvalitní ozvučení naprosto kritické. Právě špatná produkce je důvodem, proč si nejsem schopen ani po x-pokusech novinku Švédů dostatečně užít a do srdce se mi dere smutek při představě, jak by některé bezesporu výborné písně (za lídry volím svatou trojici „There And Back Again“, "Keepers of Fate" a „To The Stars“) zněly s dokonalým soundem. O albu roku by možná nebylo pochyb. A tak i přesto, že je z několika důvodů nutné a vhodné udělit vysoce nadprůměrné hodnocení, jde v podstatě o největší zklamání posledních let.
|
