Projekt Virtual Italové Symmetry nabízí velmi vyspělý powerprog, ovlivněný různými žánry mimo metalové spektrum. Ať už se jedná o ambient, prvky populární hudby, nebo pasáže jak vystřižené z filmových soundtracků, viz např. úvodní více jak tříminutová instrumentální skladba. U progmetalu je všeobecně známo, že se na nástroje klade výraznější důraz a Virtual Symmetry přichází s celou škálou postupů a melodií, kombinující progovou komplikovanost s uším lahodící libozvučností, které dopomáhá i výběr zpěváka. A navíc k tomu všemu je tu ještě malý dáreček od Dream Theatre.
Virtual Symmetry dokonale kombinují vše potřebné, co si zásadní progové album zaslouží. Pokud se na scénu dostává nová progová naděje, obvykle se nevyhne srovnání, či snaze se přiblížit tahounům Dream Theatre. Virtual Symmetry si přizvali klávesového mága Jordana Rudesse z této kapely, aby jim zahostoval v téměř jedenáctiminutové skladbě „Program Error (We Are The Virus)“. Rudess si vystřihl dvě naprosto typická sóla a jde o zajímavý a jistojistě špetku popularity přinášející tah, nicméně při poslechu partů, které zvládá domácí klávesista Mark Bravi, jedná se o gesto ve své podstatě nepotřebné. „Program Error (We Are The Virus)“ ozvláštňuje navíc ještě monolog agenta Smithe z Matrixu v podání Alessandra Del Vecchia jakožto tribute filmu, jehož filozofie tuto skladbu ovlivnila.
Na klavíru je postavená nejen instrumentální „Silent Sweetness“, nástroj hraje u Virtual Symmetry zásadní roli, dalo by se říct i větší, než samotná kytara. Když se do toho ale multiinstrumentalista / kytarista (a také zakladatel projektu) Valerio Æsir Villa opře, nemusí se za svá sóla ani vedle velkých progových velikánů stydět. Ba naopak. Virtual Symmetry si dávají záležet na nádherných melodiích, viz „Soul’s Reflection“, či „You’ll Never Fall Again“, z níž sálá až romantická přitažlivost, a téměř čtyřiadvacetiminutový opus s titulním názvem „Message From Eternity“ nenechá srdce progového fanouška v klidu. V „Pegasus“ je místy cítit vliv Seventh Wonder s téměř ayreonovsky purplovskými či floydovskými klávesovými party.
Vedle již zmíněných muzikantů samozřejmě nemůžeme opomenout ani další důležitý faktor, na kterém sebelepší instrumentální kapela stojí či padá. A to vokalistu. Že má Marco Pastorino sympatický hlas, jsme mohli zjistit už na nahrávkách jeho dalších nesčetných kapel, jako třeba HateTyler, kde se se svým čistým hlasem dělí s dalším zpěvákem, který growluje, nebo jako doprovodného zpěváka jeho Temperance či Secret Sphere.
Virtual Symmetry vytvořili pořádnou progovou nálož, perfektně sladěné momenty absolutní potěchy a uvolněnosti s vyhrocenými chvílemi, prudší instrumentální pasáže, nádherné zpěvavé linky, texty nesoucí význam. Přestože má prog mnohem menší cílovou skupinu než většina metalových žánrů, pokaždé potěší, když se najdou umělci jako tito a vytvoří vynikající nahrávku, zaslouživší si pozornosti právě tohoto okruhu posluchačů. A Virtual Symmetry rozhodně aspirují na vrcholné posty progových nahrávek roku.
|