Thanatos je v řecké mytologii bůh smrti. Je také uváděn jako syn boha bezedné propasti věčné temnoty. Česky to pak znamená jen a pouze Smrt. Ok, takže to máme ideální název pro thrashový, deathový, případně jiný, agresivními tóny pulzující spolek (několik se jich tak opravdu jmenuje). Nebo ne? Světe div se, ale v případě party Lord Thanatos jde jen a pouze o kvintesenciální power-speed. To je paradox číslo jedna. Tím druhým je domovská země kapely, kterou je Kolumbie. O paradox jde proto, že bych z této pro žánr velmi exotické destinace čekal cokoli, jen ne kvalitní a vysoce návykovou dávku strhujících melodií a skladeb. A přece se něco takového stalo, a to 25. června, kdy světlo světa spatřilo debutové album „Legends Of Ipheria“.
O tom, že by se mělo jednat o výjimečný zážitek, přitom nevypovídá ani samotný úvod díla. V něm se totiž celkem nepochopitelně ukrývají ne jedno, ale rovnou dvě intra. To první s názvem „Exodus“ se sice pěkně poslouchá, přidají se i pro kapelu podstatné (i když synťákové) symfonie, na druhou stranu do hry na krátkou chvíli vstoupí folkový element, což je značně zavádějící, neboť v budoucím dění o tento styl již nezavadíme ani smykem. Poté nastoupí další intro „New Hope“, jež je pevně spjato s úvodní položkou „Sign In The Sky“ a jako takové mohlo být v pohodě jeho součástí, nikoli odděleným celkem. Tím ovšem mé rýpání víceméně končí. Hned první tóny zmíněné skladby totiž výrazně zalarmují melodikovu soustavu, pokud si navíc někdo hoví v komplexně svižném tempu, bude od této chvíle jako u vytržení.
Spídový záběr je totiž pro Kolumbijce něčím jako hudební DNA. Rychlosti se tito pánové opravdu nebojí a používají ji v množství velmi uspokojujícím. Stejně tak si ke své autorské argumentaci berou kvantum melodických pikanterií, libě klenutých zákoutí, sól a vyhrávek, podporovaných zmíněným symfonickým dopingem. To je signifikantní pro všechny skladby, není proto nutné vypichovat jednu po druhé. Nuda zde nemá místo, Kolumbijci navíc připravili svůj lahodně chutnající debutový koktejl s dlouho trvajícím účinkem, kdy se každý další lok (poslech) stává přirozenou nutností. Dech zlehka ztrácí snad jen poslední číslo „Fight For Freedom“, průměrněji, ale nikoli špatně vyznívá také sound, možná i zpěv Kenyda Ramireze. A přestože zápis "Legends Of Ipheria" nevoní bůhvíjakou originalitou (hned v úvodním songu je například patrná podobnost se Švédy Insania Stockholm), poctivost, zápal a oddanost původním recepturám je natolik odzbrojující, že musí zákonitě rozradostnit každé konzervativní srdce. Doposud největší a nejmilejší překvapení roku, tím je pro mě debut kapely Lord Thanatos.
|
