Belgický kytarista Dushan Petrossi své autorské vize téměř pravidelně rozděluje mezi kapely Magic Kingdom a Iron Mask. A tak po loňském příspěvku z Magického království přišel letos čas k nasazení Železné masky. Tentokrát ovšem s jednou zásadní změnou, která se udála na vokální pozici. Po dvou řadovkách totiž Marka Boalse střídá Diego Valdez z argentinských Helker. Ale protože ten svého vynikajícího předchůdce v pohodě nahradil a bez problémů zapadl do Petrossiova hudebního puzzle, máme zde čest s parádním albem „Diabolica“, které se může - vedle počinu „Black As Death“ z roku 2011 - směle řadit na přední metalografická místa kapely.
Už první skladba „I Don´t Forget, I Don´t Forgive“ se s ničím nemaže, stačí jeden přechod na bicí a poté rychlo-melodická smršť, jež jasně dokazuje jednak Petrossiho neutuchající formu, jednak jeho sklon k jemné neoklasické ekvilibristice, kterou čechrá většinu svých kompozic. Ta úvodní disponuje chytlavým tahem, jenž zlehka přibrzdí pouze jednotvárně vedený sólový part. Vrcholný moment „diabolického“ představení přijde hned s druhou položkou „Doctor Faust“. Vítající kytarový motiv si okamžitě nakloní pozornost, kterou ještě umocní další příděl svižné akcelerace, melodické vyhrávky, riffové přiostření nebo působivé sloky, po nichž následuje šlapavý a neméně líbivý bridge a konečně parádní refrén. Vrstevnatost této mimořádné písně podtrhne progový výlet v sólové části, orientální popěvky a thrashová katarze, která nápaditě kontrastuje s předešlým děním a dodává mu na bohatosti v nejlepším autorském stylu Matta Smithe z Theocracy.
Po této náramné melody párty přichází čas na zklidnění, jež obstará epicky rozmáchlý kus „Galileo“, který zdobí příjemně pochodový rytmus, opět se přidají méně originální, ale Petrossim zkrátka oblíbené „arabské“ prvky, slušný dojem nicméně snižuje nudnější chorus. Lépe si v refrénovém úseku vede následný štych „Oliver Twist“, ještě zajímavější děj se ale odehrává v jeho okolí, včetně atraktivních smyčců a energických kytarových vrtulí. Temnou skladatelskou tvář Petrossi odkryje v položce „March 666“, která díky samplům navodí tíživou válečnou atmosféru. Následující „All For Metal“ nabídne linky, jež jsou po předešlém bojovém marši snad až nepatřičně rozjařené a na Petrossiho poměry přece jenom prvoplánově vlezlé. Jenže když přijde na řadu sólová část s neodolatelnými kytarovými trylky, jsou veškeré pochyby ty tam, najednou nezbývá než přistoupit na nečekaně veselou hru a opět ji dobrovolně podlehnout.
V tomto „černobílém“ módu se odehraje i zbylý obsah alba, z něhož je nutné vypíchnout thrashem vyhecovaný titulní štych a hlavně příspěvek „The First And The Last“, jenž ve své hitové chytlavosti a parádně uvolněných vokálních linkách upomíná pecku „Rebel Kid“ z již zmíněné desky „Black As Death“. Jakostním protipólem se stává předposlední song „Flying Fortress“, který k zemi sráží refrén tak nevýrazný, že svádí k myšlenkám o náhlém Petrossiově zkratu. Kdyby tato píseň na desce absentovala, prospělo by to nejen její kvalitě, ale také stopáži, která činí lehce přemrštěných sedmdesát pět minut. V závěru totiž ještě číhá časově nejrozmáchlejší opus „Cursed In The Devil´s Mill“. Ten si ale své místo na albu zase obhájí, nabízí totiž atraktivní strukturu s řadou důvtipných momentů a zákoutí. Až na jeden přehmat je tedy šestá studiovka Iron Mask vysoce povedeným dílem, které navíc v přímém porovnání s poslední řadovkou Magic Kingdom jasně vítězí.
|
