V souvislosti s Ghost se sice nedá hovořit o nějakém novém světovém fenoménu, ale jisté je, že tahle podivuhodná švédská šestice už prorazila jak na starém kontinentu, tak i v mnohem rezervovanější Americe, která se vždycky na evropské spolky dívala tak trochu skrz prsty. Dozajista za to může i propracovaná image, kdy vlastně neznáme identitu ani zpěváka Papa Emerita (dnes už třetího, ale kdo by si vsadil, že se nejedná pořád o toho samého chlápka jako na začátku kariéry kapely), natož pětice Bezejmenných ghúlů, ale určitě také vcelku originální muzika, která je nesporně zajímavější a propracovanější, než u dalších namaskovaných anonymů ze Skandinávie Lordi a jejich pouťového ansámblu.
Poslední album „Meliora“ je protlačilo na žebřících prodejnosti ještě mnohem výše než předchozí „Infestissumam“ (které bylo možná přece jen o fous lepší) a proto se dá už hovořit o upevnění pozic. Z tábora kapely zatím začaly opět chodit kusé a mlhavé zprávy, že jeden z Bezejmenných ghúlů je žena, ale i to, že kapela pracuje na své nové desce, od které si slibuje ještě lepší výsledky než od předchozích alb. Znenadání se také objevil singl „Square Hammer“, o němž se doufalo, že bude předzvěstí oné desky. Není.
„Popestar“ totiž není řadovou deskou, ale stejně jako tři roky staré „If You Have Ghost“ spíše poděkováním fanouškům za jejich podporu, protože kromě „Square Hammer“ obsahuje čtveřici coververzí. Jejich výběr je, stejně jako v případě tři roky starého EP, opět trochu zvláštní. Od heavymetalové kapely (tedy ne že by Ghost byli šablonovitá heavy kapela, to rozhodně ne…) byste přece jen nečekali, že se pustí do tvorby interpretů, které jsou spojeni spíše s avantgardním popem nebo dokonce se scénou trance a house, ale jak už bylo řečeno, u Ghost člověk skutečně nikdy neví. U „If You Have Ghost“, které mimochodem produkoval Dave Grohl (Foo Fighters, ex-Nirvana), taková „Waiting For The Night“ od Depeche Mode nezaskočila, u „Popestar“ je obsah trochu více překvapující.
Jestliže se úvodní „Square Hammer“ nese v klasické „duchovském“ stylu, čili v jasných hardrockových intencích, kde by se dal vypíchnout vydařený refrén, „Nocturnal Me“ od novovlných post-punkerů Echo & The Bunnyman oblékla kapela do slušivého kovovějšího kabátku, ve kterém zaujmou kytarové riffy a pochodové tempo. Překvapivá je bezesporu „I Believe“, kterou si Ghost vypůjčili od německé tech-housové dvojice Simian Mobile Disco. Právě zde je vidět, že vytažení melodií dokáže i z housové věci udělat slušnou skladbu, kterou navíc Ghost neváhali odít do slušivého atmosférického odéru. „Missionary Man“ od Eurythmics je věc, kterou prostě Švédové umí a využití foukací harmoniky a ženských vokálů zde vyloženě sedne. Závěrečná „Bible“ od zapomenuté švédské post-punkové formace Imperiet je pak jasně popová věc, která má velmi blízko ke klasickému střednímu proudu. Opět zajímavé zpestření.
„Popestar“ nemůže suplovat další řadovou desku, ale může fanouškům zkrátit čekání na ní. To je její účel. Rozhodně je to zajímavě odvedená práce, což se ale od Ghost předpokládá. Opětovný úspěch, který zažívá kapela se singlem „Square Hammer“, ale už i s celou „Popestar“, naznačuje, že to co dělá, dělá dobře.
|
