Už je to více jak dvacet let, co se eponymním debutem představila kapela KoRn se svým unikátním stylem, který se posléze nazval jako „nu-metal“. Tito zakladatelé nového subžánru vylétli nahoru hned po pár letech a s alby jako „Life Is Peachy“, „Follow the Leader“ nebo „Issues“ dobyli hudební svět. Po desce „Take a Look in the Mirror“ však odešel kytarista Head a vše zůstalo na Munkym. Kapela se pustila do větší spolupráce s elektronikou a tento vztah vygradoval až v čistě experimentální album „The Path of Totality“ se Skrillexovým dubstepem. Head pak (fyzicky i psychicky) očištěn nastoupil do rozjetého vlaku nahrávání další desky a vzniklá fúze starého a nového přístupu sklízela pozitivní ohlasy. Jeden by si myslel, že tento nově umíchaný recept bude alfou a omegou i aktuálního kousku. Chyba lávky.
Je to zkrátka radost poslouchat. V době, kdy se každá druhá kapela vzdaluje od svých kořenů a snaží se přiblížit mainstreamovému proudu, se KoRni vytáhli s dosud snad nejtvrdším kouskem a zároveň nezaostali za dobou. Potvrzenou pohodu a formu demonstrují i bonusy na deluxe verzi, které řežou hlavy minimálně stejně dobře jako celý oficiální obsah nové placky. „The Serenity of Suffering“ je výborná deska, která má k dokonalosti blízko a řadí se mezi to nejlepší z diskografie kapely, což je po téměř čtvrt století na scéně výkon hodný obdivu. Jen tak dál.
|
Dnes je 3.1.2026, svátek má Radmila
|
| KORN - The Serenity of Suffering |
|
Radek Neuman  |
|
Při poslechu nové korňácké placky si celou dobu říkám, že se muzikanti po přelomu milénia nechali hibernovat a k životu se opět probrali až letos. Jako by žádná z desek v rozmezí let 2003 – 2013 nikdy nevznikla. Jako by hlavní tvůrčí mozek kytarista Head kapelu nikdy neopustil, aby se do ní po letech, již pokřtěný a duševně čistý, zase mohl vrátit. Až tak moc tato deska zní jako přirozené pokračování čtrnáct let staré desky "Untouchables", na něž navazuje s grácií, elánem a moderním, do dokonalosti nabušeným zvukem.
Ten je jednou z největších deviz letošní kolekce, protože zní přesně tak, jak pamatují dříve narození a zpět jsou brutální, masivně podladěné a zkreslené kytary, Fieldyho drnčící, dunivá, dominantní, jak tsunami se valící basa a schizofrenní projev Jonathana Davise, který je ve svém projevu opět sebejistý, a s lehkostí baletčiny ladné nožky střídá všechny myslitelné vokální pasáže, od tichého šeptání a kňučení až po bestiální growl. Headův návrat je naprosto jasně slyšitelný u většiny riffů, na jejichž vymýšlení má snad copyright. Jsou jednoduché, snad až primitivní, ovšem maximálně funkční, chytlavé a okamžitě nutící si fanouška zaházet řepou. Stejně pozitivní pocit jsem naposledy měl, v případě Kornů, u již zmíněného "Untouchables". Protipóly těmto tepajícím místům tvoří melodické refrény. Rapidně ubylo elektroniky a ty tam jsou i experimenty s jiným zvukem a hostujícím Skrillexem, letos opět pěkně postaru - většinu zvuků, které uslyšíte, tvoří za pomoci všemožných kytarových krabiček oba kytaristé na svých sedmistrunných krasavicích. Jako jediné negativum ale musím zmínit steretyp. Je pravdou, že Korni nikdy nebyli mistři pocitových a něžných balad, bestiálních výplachů nebo veselých popěvků, ale aspoň některé z kompozic mohli obohatit například vyšší rychlostí, takto stále jen jedeme v nemilosrdném středním tempu a jednotlivé kompozice mají tendence při delším poslechu nepříjemně splývat. Jinak se ale jedná o nadmíru povedenou desku a kapele přeji návrat na výsluní, v němž se hřála za dob velké popularity nu-metalu. Na tento žánr sice pomalinku začíná sedat prach, ale Korni jsou opět zde, duniví jak před deseti lety. |
| Hermes 8/10 |
www.korn.com |
| Vydáno: 28.10.2016 Přečteno: 5288x |
počet příspěvků: 2
| Titulek: | Příspěvek: | Datum: | Jméno: |
| 9/10 | Boom na da mmm dum... | 17. 11. 2016 12:50 | FuckinFreak |
| 7,5/10 | "Hlavním rozdílem... | 29. 10. 2016 19:47 | Ivoš155 |