Scarlet Aura je jedním z nejžhavějších favoritů na trůn v melodickém metalu!... Inu, znáte to, promo materiály. Ovšem největší fór na téhle nálepce, kterou od firmy vyfasovala rumunská čtveřice, je fakt, že si klidně dokážu představit, že by se (v ideálním světě, kde by všechno záleželo výhradně na vlastních schopnostech) mohla stát realitou. Druhé album Scarlet Aura „Falling Sky“ přináší sympatickou stylovou a pocitovou míchanici, začínající někde u syrového rocku a končící u gotické nadýchanosti, plnou vydařených melodických nápadů, šikovně přirozeného hráčského umění a hlavně skvělého vokálu Aury Danciulescu. Tahle dáma kromě přitažlivé vizáže má (a pokud by měla platit ta úvodní věta, právě zde hledejte dobrou polovinu úspěchu) totiž v hrdle poklad.
Když hraje na emoce, je z ní křehká bezbranná holka. Když hraje na eleganci, je z ní dáma každým coulem. Když jí z hlasu kapel jed, snadno vás přesvědčí, že je to nebetyčná mrcha (tahle poloha jí jde asi úplně nejlíp). Jednoduše dokáže do skladeb nacpat (naprosto přirozeným způsobem) tak přesvědčivé pocity i výraz, že ona sama dělá z desky malé dobrodružství. Připočtěte k tomu skutečnost, že kytarista Mihai Danciulescu dokáže svými chytrými sóly dát skladbám další myšlenku a rozměr a rytmičtí zadáci se nebojí pouštět do poměrně pestrých kreací, takž se prakticky pořád něco děje.
A každá tvář, kterou vám Scarlet Aura nastaví, má v sobě nezpochybnitelnou přitažlivost. Ať to je přímočaré rockování v úvodní „Immortal In Your Eyes“, ze které (zdaleka ne naposled) vykukuje v refrénu adrenalinově skákací nálada, ve slokách by staromilci mohli najít i chuťové příchutě Dorotky Pesch. Smyčce a atmosférické bouřkování v „My Own Nightmare“ navodí zdání romantiky, zpěvná „lai-lai-lai“ pasáž zní dokonale rozverně, nadýchaně skočný refrén je až tanečně uvolněný, ale díky celkem hrubé kytaře (s ohledem na náladu písně) a košatost Auřina zpěvu však do nějaké laciné selanky nenechá sklouznout ani omylem. To, jakým sebevědomím Scarlet Aura oplývá, nejlépe předvede provokativní „Chasing White Horses“ s vyzývavými klávesami, stejně naladěným vokálem, řezavou kytarou a vydařeným klimprovým fórkem v závěru, či závěrečná „Riding Like The Wind“, ze které vysloveně dýchá koncertní živočišnost. Banálně nezní ani klasická balada (jasně, neobejde se bez smyčců a piána) „Silent Tears“, přičemž ani jedna z verzí, umístěných na albu nepůsobí zbytečně. A tak by se album mohlo snadno obejít jen bez nevýrazné „You’re Not Alone“, ve které Scarlet Aura trochu rezignují na většinu výše zmíněných zbraní (ovšemže Aura do refrénu dokáže nacpat dostatek vášně) a jen si tak vláčně písničkují.
Těžko říct, zda Scarlet Aura budou někdy mít šanci na ten melodicko-metalový trůn. Znáte to, východoevropská kapela... Faktem ale je, že před nedávnem dělali společnost finské královně Tarje při její cestě po Evropě, takže přinejmenším se o téhle kapele ve velkém světě už ví. A kdyby další dění záviselo jen na síle jejich muziky, troufnu si tvrdit, že by to zdaleka nebyl jejich poslední krok.
|
