Dropkick Murphys? Velice, ale skutečně velice zjednodušeně by šlo tuhle partu z amerického Massachusetts pro našince odbýt jako takové americké Tři sestry. Kromě toho, že jsou si tyhle kapely v mnohém podobné a stylově blízké, mají Dropkick Murphys v Americe, stejně jako Fanánkova parta v tuzemsku, už dávno své jisté a každé jejich album je vítáno zástupem příznivců, kteří jej spolehlivě dotlačí na přední místa oficiální prodejní hitparády. A stejně jako Tři sestry mají Dropkick Murphys svou kvalitativní laťku (stabilnější než Sestry), pod kterou nikdy nepůjdou. Možná proto každému dalšímu chybí moment překvapení, protože mantinely pro jejich tvorbu zas tak široké nejsou, ale rozhodně neschází punc kvality.
V případě novinky „11 Short Stories Of Pain & Glory“ se dá opět hovořit jako o klasickém albu Dropkick Murphys. Tedy vlastně žádné velké překvapení ani zklamání. To se ale ostatně čekalo, protože Dropkick Murphys nikdy žádný velký pokrok neuznávali a nejpozději od svého průlomového alba „The Warrior`s Code“ jsou stabilní kapelou, která sice už rezignovala na své nejhlubší kořeny, kdy byly slyšet i ozvěny street punku, neboi oi, chcete-li, a jede si svůj vpravdě osobitý styl. Novinka proto, jak už název napovídá, obsahuje jedenáct skočných skladeb, které jedou v jejich klasickém stylu a někdy až v pekelném tempu. Na žádné balady tady prostě místo není.
Deska je opět velice zpěvná a skočná, což je vlastně hlavní deviza kapely. Co na tom, že úvod skladby „Rebel With A Cause“ je prakticky vykradený začátek „Malibu Beach Nightmare“ od Hanoi Rocks a posléze pokračuje (což už rozhodně nevědomky) jako Ine kafe. Párty je opět slušně rozjetá, tak jí takový detail nemůže zbrzdit. Navíc, když pak dojde na takové věci jako „First Class Loser“ nebo „Kicked To The Curb“, člověk si musí nevědomky podupávat, protože právě tyto hitovky k tomu přímo vybízejí. Navýsost pak potěší coververze slavné „You`ll Never Walk Alone“, kterou původně v roce 1945 zpívala operní pěvkyně Christina Johnson, aby ji nakonec převzal i Elvis. Dropkick Murphys se jí chytili velice svojským způsobem, který rozhodně stojí za poslech.
Jediná skladba, která může posluchače trochu překvapit, je závěrečná „Until The Next Time“, která se svým vyzněním poněkud vymyká klasické celtic punkové pijatyce a spíše připomíná salooní šramly divokého západu. Možná právě proto je tato skladba z celé kolekce tou nejzajímavější, zejména s piánem, které hraje na nostalgickou notu… Je tedy dopito…
Dropkick Murphys si ale rozhodně svůj rybníček ještě nevypili. „11 Short Stories Of Pain & Glory“ je opět vydařená kolekce, která sice nebude patřit k přelomovým dílům této kapely, ale velice dobře doplní jejich diskografii. A nechtějí jejich příznivci přesně tohle?
|
