Nová deska Carpatia Castle byla pro mě jednou z nejočekávanějších hudebních událostí posledních měsíců. Debutové dílo „Laudanum“ z roku 2013 bylo totiž výtečné a ukázalo Carpatii Castle jako gothic rockový poklad. Nyní mostecká kapela vydala druhé album „Černé století“. Ještě před poslechem upoutá krásným obalem a také skutečností, že obsahuje dva disky. Jeden s českou a druhý s anglickou verzí alba. Netradiční, ale i docela logický krok, pokud chce kapela prezentovat svou hudbu i za hranicemi. Je tu i další viditelný rozdíl oproti prvotině, a to počet skladeb. Zatímco na první desce měla kapela patnáct kousků (včetně intra), zde je skladeb pouze deset, a navíc jedna z nich je intrem a jedna akustickou verzí. Jenže někdy méně znamená víc.
„Intro“ navodí tajemnou atmosféru, skoro až bojovnou a plynule se překlene do písně „Fantom Rabenstein“. Ta zaujme především (na poměry kapely) velmi tvrdým ústředním riffem a nápaditými klávesami. Jak je u Carpatie zvykem, jedná se o velmi chytlavou skladbu s krásným textem a melodií, která se zaryje do paměti.
„Venefika“ pokračuje v tvrdším duchu a je největším nářezem na desce. Začátkem mi trochu připomíná náladu Moonspell. Nese se v duchu klasického gotického rocku, ale jako by měla ostřejší hrany. Do skladby navíc vstupuje svými drsnějšími vokály i kytarista Josef Wohlfahrt.
Zjemnění přichází se skladbou „Carpatie“. Začátek je velmi jemný, skoro až popový, avšak nesmírně krásný a poutavý. Veronika Seidlová, zpěvačka Carpatie Castle, ukazuje svou nejjemnější tvář. Jinak platí, že svůj hlas na desce provede všemi zákoutími gotického rocku a stejně jako něžná umí být i rockově důrazná. Jemný průběh písně naruší až důrazný refrén, kde se opět připojuje i Josef, tentokrát však v civilnější poloze než v předchozí skladbě. Největší hit desky je na světě.
Více do středověku nás zanese „Kat Mydlář“. A to nejen textově, ale i hudebně. Středověký rock si podává ruce s klasickou tváří Carpatie Castle. Skočná skladba, které opět nechybí výtečný refrén. „The Arges River“ má sice anglický název, ale text je v češtině. Hudba zde zpomalí, Josef dostane více prostoru a tak je z této balady krásný duet. Kapela znovu vytasila další úžasný refrén, který skladbu táhne. Titulní věc začíná akusticky, ale poté se zlomí do svižného rocku. Zvuk píšťal opět připomene středověkou hudbu a i přes ne přímo veselý text působí píseň pozitivně. Zajímavým kytarovým motivem začíná „Bohemie“, která se nese řekněme v klasickém duchu Carpatia Castle a do desky svou atmosférou výborně zapadá. Hudbu přiostří tvrdý metalový riff a divočejší bicí. Deska končí bolestí. „Bolest srdcím ukrytá“ je akustickou baladou, kterou si odzpívá Josef Wohlfahrt. Křehká skladba s pěkným textem. Josef mi občas připomíná Láďu Křížka, když zpíval své balady. Carpatia Castle přidá ještě bonus v akustické verzi skladby „Carpatie“ a nutno říci, že tahle její podoba se také povedla. Především díky tomu, že zde více vynikne krásný hlas Veroniky Seidlové.
„Černé století“ je vysoce návyková deska a opravdu jsem nadšený z toho, jak Carpatia Castle sází jednu výtečnou skladbu za druhou. Jejich hudba je i temná a tajemná, ale ve výsledku působí spíš energicky a vyčaruje dobrou náladu. Nedokážu říct, jestli s druhou deskou kapela překonala svůj debut, ale rozhodně své postavení a talent potvrdila, a upevnila si pozici jedné z nejlepších gothic rockových skupin (nejen) u nás.
|
