I když by to na první pohled mohlo tak vypadat, Bastard rozhodně nejsou žádná nová kapela na české scéně. Jejich vznik se datuje až do roku 1993, kdy se spojili zpěvák Láďa Tomis a kytarista Ladislav Krečmer, který právě opouštěl Citron z doby „Sexbomb“. Zprvu to vypadalo hodně nadějně, když o rok později vydaná debutová deska přinesla kapele roli předskokana Kabátu na jejich turné „Colorado“. Zdálo se, že je zaděláno na další slibnou kariéru tuzemské hardrockové party (stylově ke Kabátu tehdy neměla daleko), ovšem osud tomu chtěl jinak. Už o rok později mizí Bastard z tuzemské rockové mapy a to na dlouhých dvacet let. Dnes už jsou Bastard znovu mezi živými, když se v roce 2015 na vzájemné spolupráci opět dohodl Tomis s Krečmerem a angažovali trojici muzikantů, se kterými natočili comebackové EP „...na start“.
Tolik tedy stručná faktografie, která se ale dá přečíst kdekoliv na netu. Ovšem důležitější je, co se děje v současnosti a co bude následovat, než to, co bylo. Pro kapelu, která se po takové době vrátí ze záhrobí, je rozhodně nejdůležitější neobracet se příliš do minulosti, ale své nové skladby pořizovat alespoň s moderním zvukem a s využitím všemožných technologií. To naštěstí Bastard pochopili a proto jejich „...na start“ nezní, jako kdyby zůstalo zamrzlé v osmdesátých, respektive v devadesátých let. Ne že by skladby byly moderní a orientované na puberťáky, ale po zvukové stránce je jasně znát, že Bastard žijí v přítomnosti.
To je rozhodně jedno veliké plus celé nahrávky. Dalším je rozhodně pár slušných nápadů, kterými „...na start“ oplývá. To je dané zejména přítomností jedné ze tří zbrusu nových skladeb „Měj se fajn“, což je velice silná věc s výborný refrénem a melodickou linkou, která se táhne jako červená nit celou kompozicí. U obou dalších nových skladeb „Soudnej den“ a „Báječnej plán“ nejvíce posluchače zaujmou kytarové nápady (Krečmer byl vždy považován za zdatného hráče), kdy především „Soudnej den“ je postavena na solidním riffu, který skladbu dravě žene kupředu.
Je tedy „...na start“ bez chyb? To rozhodně ne. Na druhém pólu proti výše vyjmenovanému je třeba zmínit pár negativ, které nahrávka má. Tím největším jsou rozhodně texty, což je ale bolístka většiny česky zpívajících kapel (holt to v mateřském jazyce tolik nevyzní). Bastard v nich sice neřeší žádné problémy současného světa, ovšem přece jen více nadhledu než obsahuje „Báječnej plán“ by nezaškodilo. Pak je také nutné vytknout kostrbaté Tomisovo frázování v „Soudným dnu“, kdy je především sloková část trochu nepadnoucí do struktury celé skladby, což ale zachraňuje výtečná kytara zahraná ve stylu Zakka Wyldea.
I přesto si Bastard po více než dvaceti letech se současnou nahrávkou ostudu neudělají. Je slyšet, že instrumentálně je kapela na velmi dobré úrovni a „...na start“ lze brát jako takový předstupeň pro věci další. Ukazuje současnou formu kapely, na které je velice pozitivní, že skýtá potenciál na natočení dobré dlouhohrající desky.
|
