Lux Perpetua je název fantasy románu polského spisovatele Andrzeje Sapkowského. Nově jde ale také o powermetalovou kapelu, pocházející ze stejné destinace, a to kapelu více než zajímavou. S debutovým příspěvkem Poláci přicházejí plných osm let od začátku existence, nepočítaje do toho pět dalších roků, kdy fungovali pod jménem Sentinel. Konkrétně tedy bicmen Pawel Zasadzki a kytarista Tommy Salaciński, zbytek osazenstva jsou novicové, z nichž vyniká zejména lepá klávesačka Magdalena, která se do sestavy začlenila před třemi lety. Na albu „The Curse Of The Iron King“ je každopádně znát velká péče, která o nějakém domnělém začátečnictví ani v nejmenším nevypovídá.
Leccos napoví líbivý obal s rytířskou tématikou, barokně ovoněné intro „Celebration“ pak potvrdí zálibu autorů v dávno uplynulých stoletích. Folkové prvky jsou opravdu součástí některých písní, netvoří však dominantní veličinu ve stylu part jako Skiltron nebo Mägo De Oz, pouze sem tam okoření bytelný powermetalový a chvílemi i speedový hudební základ. Pointou všeho je každopádně promyšlené aranžmá s bohatou a řemeslně precizní hudební koláží, jejíž dominantu tvoří mimořádně chytlavé sólové variace, barvité klávesové vějíře s protěžovanými hymnickými odstíny, líbivě klenuté pěvecké slinky s častou sborovou výpomocí a celkově variabilně dynamická stavba písní.
První část alba je velkolepá a vzbuzuje oprávněné myšlenky o nalezení mimořádně kvalitních noviců. Ať jde o svižnou titulku, neoklasicky nadýchaný kus „The Legend“, rychlovku „Army Of Salvation“ s riffy ala Stratovarius nebo vrstevnatou kompozici „An Old Bard“, vždy jde o náramně působivé skladby jako stvořené pro fanoušky spolků Twilight Force nebo Celesty. Folkovo-akustická balada „Eversong“ na chvíli zvolní tempo, aby připravila půdu pro další várku halasného metalu, a právě to je moment, kdy deska malinko ztratí dech. Skladby jsou stále dobré, vysokého levelu úvodních songů ale nedosahují, nicméně i tak není nouze o prvotřídní momenty, většinou prezentované formou působivých sólových partů, v čele s melancholicky taženými motivy v písni „Rebellion“. V tracku „The Werewolf“ krom toho zaujmou také „Bachovy varhany“ a závěrečná gradace s chytře vrstvenými zpěvy, v bonusovém a příjemně šmrncovním příspěvku „Straight Back To Hell“ se pak dočkáme jednoznačných hitových vibrací.
l proto je škoda oněch kompozičně méně sevřených momentů, stejně jako lehce nedotaženého zvuku, který chvílemi vyznívá shlukovitě a navíc drobně upozaďuje zpěváka Artura Rosińskiho. K těmto nedostatkům je možné přiřadit i delší stopáž díla, celkově však převažují klady, jejichž neoddiskutovatelná síla pasuje debut Poláků na jedno z nejmilejších powermetalových překvapení posledních let.
|
