„Earth And Artifacts“, název společného double headline turné dvou italských formací, utvořený z názvů nejnovějších desek obou těchto kapel. „The Earth Embraces Us All“ je v pořadí třetí a nejprogresivnější deska moderních melodiků Temperance v čele s éterickou zpěvačkou Chiarou a „Artifacts“ čtvrtým počinem charismatických Overtures. Ale nejen tyto novinky přivezly kapely představit do Čech hned na třech zastávkách. První se odehrála v sobotu na místě zvaném Libchavy, dalších dvou jsem se v Brně a Praze účastnila i já. Jako posilu si v obou případech Italové přivezli polskou bandu Batalion d’Amour, v Brně je podpořili Češi z Alia Tempora a v Praze thrasheři Blackshard.

Thrash je, až na úplné výjimky, úplně mimo mou mísu a o gothic metalových Polácích se zmiňovat také nebudu, převážně proto, že po zjištění, že jejich repertoár je výhradně v polštině, jsem usoudila, že tohle opravdu nebude můj šálek kávy a zavítala jsem do sálu brněnské Melodky až na moderně symphonic metalovou formaci Alia Tempora, kde se o mikrofon dělí veselá sympaťačka Markéta Morávková s kytaristou Štěpánem Řezníčkem. Kapele sice při vystoupení chyběl hlavní kytarista, ale dokonale za něj zaskakoval Markétin magický (svítící) mikrofon. A taky konfety a „maršmelouny“, protože marshmallow je přeci nejvíce metal. Alia Tempora měli ze všech vystupujících ten den také největší publikum, protože přilákali nejen své věrně brněnské, ale dokonce i fanoušky ze zahraničí – Ameriky, Anglie… odkud že ještě? Přestože zvuk na Melodce byl ten večer hodně vyvedený, domácím ještě nepřál úplně stoprocentně (nebo možná stojan od mikrofonu nezvládal tu magii až tak úplně), nicméně to na výsledném dojmu příliš neubralo. Co mě osobně zamrzelo víc, bylo osvětlení pro předkapely, protože v tomhle případě není jen co poslouchat, ale také co fotit. Za lepšími foto-úlovky tedy budu muset vyrazit na nějakou další jejich akci.

Jako druzí se v Brně ukázali Overtures, kteří naopak v Praze večer uzavírali. Oproti garážovému Exit-usu bylo vystoupení v Brně z mnoha ohledů tisíckrát lepší. Především díky zvuku a celkové atmosféře, přestože brněnská Melodka sice zrovna nepraskala ve švech, ale hezkých pár desítek lidí se na akci ukázalo – na rozdíl od Prahy, kdy jich to do finále večera dotáhlo asi tak těch deset. Chápu, že pondělí není ideálním dnem pro koncert, ale v tu chvíli jsem se za své pražské spoluobčany a fanoušky melodického metalu, kteří se neuráčí vytáhnout zadek z domu na nic, co nejsou dávno proflákané kapely, vážně styděla. Overtures si brněnský koncert opravdu užili a u publika sklidili úspěch. Líbili se i té hrstce v Praze, avšak tam měli bohužel na začátku vystoupení technické problémy, které vyřešil kytarista Temperance tím, že vylezl na scénu a Overtures nám představil:„U kytary nová posila kapely, Massimiliano Pistore, za basou staronový člen, který s kapelou nahrál první album, Marco Rosa, u bicích Andrea Cum (čte se Kum, pozn. redakce) a momentálně za počítačem Michele Guaitoli…“ Většinu času ale charismatický zpěvák Michele nehrál počítačové hry, ale držel se mikrofonu a opravdu zpíval.

Většina setlistu patřila posledním dvěma albům kapely, včetně novinky „Artifacts“, také vysoce hodnocené předcházející desce „Entering The Maze“, do závěru se ale také vloudila klipovka „Fly, Angel“ z druhotiny „Rebirth“. Overtures sami sebe nazývají heavy metalovou kapelou, ale když se zaposloucháte, najdete v jejich hudbě také vlivy progu. V Praze se mi opravdu chtělo trochu brečet z nepočetného a nedostavivšího se publika a tímto apeluji na ty, co nedorazili, že prohloupili. Sto šedesát korun za kapelu opravdu není moc, ale když místo objevování neznámých krajin všichni jdou raději sedmkrát do roka na Powerwolf, Sabaton, nebo Epicu, to je potom těžké. A přesně díky tomu se může stát, že scéna o skvosty jako Overtures jednou definitivně přijde.
Setlist Praha: Repentance, The Maze, Artifacts, Savior, Unshared Worlds, Under The Northern Star, Go(l)d, Through The Storm, The Oracle, Fly Angel

Temperance v Praze zahráli pro o maličko větší publikum než jejich krajané, v Brně to ovšem rozjeli ve velkém. I oni si s sebou přivezli posilu. Namísto zaneprázdněného bubeníka Giulia usedl na trůn šikovný mladíček Alfonso Mocerino, který brněnskou show ozvláštnil bubenickým sólem, jemuž přecházelo sólo basáka Lucy Negra. Pozadu nezůstal ani kytarista Marco Pastorino, který si s kytarou také zablbnul, čímž kapela perfektně splnila roli headlinera. Po naprosto famózním zážitku v Brně, kdy se Temperance předvedli jako výtečná zábavná kapela, schopná strhnout a podmanit si publikum, následná Praha s hrstkou diváků působila jako studená sprcha. Brno však kapelám přálo jak po návštěvnické stránce, tak po zvukové a i zpěvačka Chiara Tricarico byla ve vynikající formě, takže její křišťálový hlas i v pořádných výškách dokázal vyniknout. V Praze tato spanilá mladá dáma také slavila narozeniny, což se však připomnělo už v jejich předvečer v Brně a zpěvačce publikum zazpívalo tradiční happy birthday song. Brněnský setlist začínala skladba „The Restless Ride“ z nejnovější desky, jíž se Temperance také většinu večera věnovali, neopomněli ale ani klipovky a hity z dvou alb předchozích, např. seriálem Breaking Bad inspirovanou „Mr. White“, „Hero“, „Save Me“, či „Me, Myself & I“. Tyto svižné a chytlavé skladby chytnou na první poslech a dokáží přimět k pohybu i fanouška, který vidí kapelu prvně. Novinky jsou pak o poznání progresivnější, avšak „Revolution“, melodická a lehce folková „Unspoken Words“ nebo „A Thousands Place“ také naživo zanechávají hluboké dojmy.

Kapela sice postrádá živé klávesy, nicméně to na záživnosti vystoupení italské čtveřice nic neubírá. Doprovodných vokálů se jak na albu, tak na pódiu ujímá Marco, v jednu chvíli ale překvapí Chiara, kdy místo andělských výšek předvede skvělý growl právě ve skladbě „Hero“ z první desky, která spatřila světlo světa teprve před třemi lety. Frekvence vydávání alb je u téhle kapely skoro až děsivá, díky krátké historii Temperance však můžeme očekávat, že pokud nebude stát něco vyloženě proti nim, svoje místo na metalovém slunci najdou. V Itálii se už představili například po boku Nightwish či Epicy, vloni předskakovali na turné Rhapsody Lucy Turilliho (bohužel ne v České republice, ale já si je tehdy užila alespoň v Londýně) a myslím, že kdyby dostali příležitost zahrát si na celé šňůře nějaké slavnější kapely, určitě by zaujali podstatně větší publikum, než které se dostavilo v Čechách. Jen tak dál a nevzdávat se, už teď se fanouškovská základna rozrůstá.
Setlist Brno: The Restless Ride; Me, Myself And I; At The Edge of Space, Empty Lines, Unspoken Words, Save Me, Mr. White, A Thousand Places, Revolution, Oblivion, Hero, Deja Vu, Tell Me, Side By Side

Na závěr bych chtěla poděkovat organizátorům obou akcí, že dali možnost se těmto kapelám v Čechách ukázat a velký dík hlavně Exit-usu, že to i přes předem slibovanou řídkou účast nevzdal a kapely hostil.