Tihle ogaři z Valmezu jsou už dávno stálicí české scény. Mňága a Žďorp je kapela, která má image tak nevýraznou, až je to zarážející, ale přehlédnout nejde fakt, že právě tato parta z Moravy dokázala udělat několik skladeb, bez nichž si člověk českou rockovou scénu snad ani nedokáže představit. Za všechny můžeme jmenovat dvě, pravděpodobně nejznámnější věci - „Hodinový hotel“ a „Nejlíp jim bylo“, kterými ve svých začátcích Mňága nasadila laťku hodně, hodně vysoko. Je pravda, že v dalších letech už je nikdy nepřekonala a každý fanoušek této kapely při dotau na nejlepší desky pohotově vypálí jedno ze trojice prvních alb „Made In Valmez“, „Furt rovně“ a „Radost až na kost“.
Ne že by na dalších albech (nebo sólovkách frontmana Petra Fialy, z nichž je rozhodně lepší ta první „Nečum a tleskej“) šla kvalita sešupem dolů, ovšem Mňáze se začalo vyčítat, že opakuje stále stejné motivy a texty těží také z převařené vody, a proto už řadu dalších desek nelze považovat za stejnou klasiku jako rané nahrávky. Kdo by čekal, že se na novince „Třínohý pes“ něco změní, že Mňága přijde se svou nejlepší, přelomovou deskou, bude asi zklamán. Ovšem ten, kdo čeká jasnou klasiku, čili další desku do řady, bude si při „Třínohém psu“ spokojeně podupávat. Je totiž nutno přiznat, že novinka nabízí hned několik skladeb, které na koncertech ozvlášní stagnující repertoár. I když se stále bude čekat na ten „Hodinový hotel“…
Na „Třínohém psu“ je nejsilnější jeho úvod. První tři věci „V cíli“, „Apoštol chaosu a zmatku“ a „Celý ten zbytek tebe“ budou patřit ke kapelní klasice, která bude pravděpodobně na koncertech žádána. Kapela zde hraje až neuvěřitelně lehce, což bude dané přiznáním Petra Fialy, že Mňága zažila jedno z nejpohodovějších nahrávání, tentokrát ve studiu Sono s producentem Milanem Cimfem. I když po velice silném začátku jde kvalita desky logicky trochu dolů, protože tvrdší, undergroundově laděné skladby „Znali se sotva hodinu“ a „Na krku mám závaží pár“ se tentokrát až tak úplně nepovedly a Mňága v nich klesá k podobně laděným skladbám od Chinaski.
Proto posluchač o to více ocení klidnější kousky typu „Odpolední“ (zde zaujme výborná hra s tóny akustické kytary, navozující snovou atmosféru) nebo „Boží mlýny“, které patří s výše zmíněnou trojicí úvodních skladeb k tomu nejlepšímu, co „Třínohý pes“ nabízí. Zde je nutné ocenit rovněž textařský um Petra Fialy, který sice léta těží ze stejným témat, ale jeho hra se slovy (...Ježíš se nemůže vrátit, to by ho museli přitlouct na bumerang, ale jinak se všechno vrací…) potvrzují fakt, že na české textařské scéně má své nezastupitelné místo.
„Třínohý pes“ se sice nemůže rovnat prvním nahrávkám Mňágy, protože v porevoluční době platila tato kapela za ojedinělý úkaz na české (alternativně) rockové scéně. Ovšem ten, kdo si zvykl i na pozdější desky (dejme tomu od „Bajkonuru“ dál) bude i v případě novinky spokojen. „Třínohý pes“ je prostě klasická Mňága se všemi svými klady a zápory. Komu tohle stačí, ten může po desce bez jakýchkoliv pochyb skočit.
|
