Tak se nám do draků nadobro zabouchli i pánové z Bloodbound. Opravdu by mě zajímalo, co na této mýtické havěti lidé vidí. Možná jde o nějaké nedořešené trauma z dětství, kdy tatínek nedovolil ratolestem pouštět na podzim papírové hračky, a tak se dětská dušička urazila a v pozdějším věku vše vyhnala ad absurdum. V případě novinky Švédů nejde jenom o obal, ale hlavně lyriku v čele s monstrózně odpudivými názvy písní jako „Tears Of A Dragonheart“ nebo „Dragons Are Forever“. Jenže když si tuto zastydlost dokážeme odmyslet, nemůžeme autorům upřít mimořádně povedený hudební příspěvek. Pánové se evidentně nechali ovlivnit tvorbou (raných) Nightwish, Powerwolf a Sabaton (potažmo seriálem Game Of Thrones), a na výsledku je to sakra znát.
Všechno je spektakulárnější, rychlejší (svištících rytmů je zde opravdu mnoho!), můžeme ale rovněž říct nabubřelejší či vlezlejší, a pokud se sborů týká, ty jsou kolikrát zastoupeny ve větším počtu, nežli samostatný Johanssonův zpěv. Mimochodem, Patrik tentokrát dostal volný prostor pro své vokální vyjádření (v minulosti do tohoto procesu zasahovali jeho spoluhráči více) a světe div se, najednou zpívá v naprosté většině čistě, dříve běžného Halfordovsko-scheeperovského ječáku se dočkáme pouze ojediněle. Výrazný progres proběhl také v rovině Fredrikových černobílých klapek, které se staly dominantním strategickým hybatelem písní, a přičteme-li k tomu mohutné orchestrace nebo několikanásobně variované sbory (včetně výpomoci pěnice Anette Olzon), náhle se dostáváme do střetu s opulentně epickou hudbou, jejíž „hujerovská“ urputnost zcela jistě nebude pro každého, což zřejmě platí i pro některé fanoušky minulých desek Švédů.
Celá dragon-loving-party, začínající adekvátně nazvaným intrem "A New Era Begins", je nám navíc servírována s takovou marnotratností, že udržet ostrou pozornost po celou hrací dobu není úplně snadné ani pro příznivce dané muziky. Jenže když už člověk jeví tendenci polevit, vyloupne se líbivě klenuté sólo („Stand And Fight“) nebo opravdu skvostná vokální linka ve slokách („Silver Wings“) a Švédové nás mají zase na lopatkách. Když pak zavelí k nekompromisní spídové jízdě, jako v případě neodolatelných kusů „Guardians At Heaven´s Gate“ a "King Of Swords", případně zakomponují mohutně dunivé chorály (videoklip „Battle In The Sky“) či prvoplánově přítulné melodie („Dragons Are Forever“), šponuji hlasitost hodně nahoru a nechávám se dobrovolně unášet rovnou do fantaskních světů, třeba i na křídlech těch zatracených draků. Pánové z Bloodbound mě zkrátka dostali, a i když určitá část mého mozku stále jeví potřebu protestovat, ta druhá, řekněme post-pubertální, ji tentokrát spolehlivě umlčí. Tak dost řečí a vzhůru k nebesům!
|
