Slovenští latiníci Signum Regis slaví završení své první dekády prostřednictvím alba s jednoznačným názvem „Decennium Primum“. Ačkoliv měla parta kolem Ronnieho Königa v plánu původně vydat pouze EP, plány vzaly postupně za své a deska se rozrostla do rozměrů pátého řadového alba. Budete-li na něm chtít hledat vzpomínkové asociace na předchozí dekádu, najdete je. Třeba v podobě autorského příspěvku bývalého kytaristy Ado Kalábera, textařského připomenutí se Tommyho Königa, využití dvou přearanžovaných a do angličtiny přetextovaných skladeb od personálně víc než spřízněných Trigger. Důležité je, že tyto vzpomínkové provázky navážete převážně jen na základě informací, uvedených v bookletu, samotná nahrávka je velmi kompaktní, soudržná a zní velice svěže, i když se náladově vrací až kamsi k dávným kořenům power metalu (i proto deska strašně snadno klouže do uší).
Těch momentů, které stojí za to vyzdvihnout, se na „Decennium Primum“ najde celá řada. Dovolím si začít od zvuku – ten je tentokrát plně ve vlastní režii a je až ohromující, jak sytě, přehledně a čistě deska zní, takže vychutnat si a prozkoumávat veškeré detaily je strašně snadné, navíc v porovnání s předchozím albem „Chapter IV: The Reckoning““ je výraz kapely lehoulince agresivnější, našlápnutější, důraznější a paradoxně i hravější. Vždyť vezměte třeba již do děje ideálně vtahující atmosférické titulní intro, ve kterém se dokonale snoubí poeticky melancholické vybrnkávání s přemýšlivým sólováním a náladovým nápěvem a následnou explozi „Unfold The Mystery“ s kousavým riffem, výborně slyšitelnou basou, výrazně melodicky zpěvným refrénem a propracovanou instrumentální pasáží, kde se opět skvěle proplétá akusticky romantická hravost s vyhroceně žhavým kytarovým sólováním i strhující energií. I v přímočařejší a lehce zhrublé „Damnatio ad Bestias“ se najde v instrumentální pasáži prostor pro velmi uvolněný melodický motiv, o dokonalé kombinaci dramatičnosti, melodiky, nasazení a refrénové chytlavosti nelze mluvit jinak než v superlativech. Ono by v podstatě tímto hodnocením šlo opsat každou jednotlivou položku celého menu, ve kterém prostě není slabší místo. Přesto si dovolím ještě vypíchnout posmutnělou majestátnost v semi-baladické „Kingdom Of Light“ s úžasně emotivním zpěvem a dokonalou gradací a pompézností vonící „Thunder And Rain“ s živočišně ukvaltovanými a řezavými kytarami, příjemným klávesovým ocáskem, výbornou instrumentální pasáží a maximálně přitažlivým refrénem, která potvrzuje jeden z nejvýraznějších momentů desky – byť jsou skladby stavěné podle podobného vzorce, nestane se vám ani na okamžik, že byste se v nich mohli ztratit či se v nich nevyznat, natolik je každá z nich snadno identifikovatelná a zároveň natolik zapamatovatelná, aby jste si kteroukoliv mohli již po několika málo posleších podvědomě (a s chutí) pohvizdovat.
Tomu srovnání se nelze vyhnout. V loňském roce, když Symphonity vydali své druhé a velmi ambiciózní album „King Of Persia“, jsem z našich krajanů byl za jejich smělý atak na mezinárodní vody velice nadšený. Vzrušení, které mnou prakticky bez přestávky lomcuje při poslechu optimisticky laděného a melodicky nesmírně silného a vzdušného „Decennium Primum“, tenhle pocit ještě o ždibec překonává. Parádní deska a za mne jednoznačně dosavadní vrchol tvorby Signum Regis!
|
