Zbystřit by měli ti, kteří se nespokojí s jasně čitelnými vzorci a odkrytými kartami hned od začátku a ocení velké množství různých nálad, které jdou ruku v ruce s neustálým přitvrzováním a zklidňováním, vybízejících k neodolatelné touze objevovat. Vzhledem k tomu, že ústřední postavu švédských Pain of Salvation, multiinstrumentalistu Daniela Gildenlöwa, postihly vážné zdravotní komplikace, někteří už ani nedoufali, že by se jubilejní desáté album těchto progresivistů mohlo stát skutečností. Avšak i přes toto úskalí je kvalita nově produkované hudby zatraceně vysoká a příznivci tvrdšího zvuku by mohli být spokojenější než s předchozími, v některých případech těžko pochopitelnými, počiny. Texty na novince „In the Passing Light of Day“ se točí kolem strachu ze smrti, ale i naděje v lepší zítřky, což je následkem Danielova půlročního pobytu v nemocnici a boje o přežití.
V úvodu desetiminutového otvíráku „On a Tuesday“ chytnou šepoty za ucho tak pevně, že je téměř nemožné se z těchto spárů vymanit. Tvrdší pasáže jsou velmi jemnými zpěvy jako pavučinou protkané a doprovázené něžným instrumentálním podkladem, přecházejícím do naléhavějšího závěru, v jehož náladě pokračuje „Tongue of God". Geniální úvodní vyhrávka a hodnotná hlasová výpomoc kytaristy Ragnara Zolberga neslibují v chytlavé „Meaningless“ nic jiného, než pokračování v progresivní krasojízdě. Na osvědčené kombinaci procítěného zpěvu s klavírním doprovodem, ke které se postupně přidají i další nástroje, aby se zase utišily a nechaly prostor minimalistickému projevu, je postavená následující „Silent Gold“. Gradací a explozí proměnlivých nálad je opředená i „Full Throttie Tribe“ ústící do velmi ponurého závěru, v čemž pokračuje i poněkud agresivnější a těžkopádnější skladba „Reasons“.
Zajímavé je, že celá nahrávka obsahuje jediné, za to však vydatné kytarové sólo, a sice ve skladbě „Angels of Broken Things“. Pokud je třeba přesvědčit se o Danielově hlasovém rozsahu, nechť je důkazem „The Taming of a Beast“, ve které vedle jemných výše položených zpěvů s lehkosti zabrousí i do podstatně hlubších poloh. Zamlouvají se vám šepoty? Nemějte strach, že jste je v úvodu slyšeli naposledy, neboť v předposlední „If This is the End“ ušní bubínky polechtají znovu. Celou desku korunuje finální, přes čtvrt hodiny dlouhý ploužák „The Passing Light of Day“, ve kterém se vedle nasládlého feelingu a velmi působivého kytarového doprovodu dočkáme i povinného vygradování. Potom už jen přemýšlíte, kolikrát je ještě potřeba si nahrávku poslechnout, než objevíte alespoň větší část z toho, co v sobě ukrývá.
Takové množství nejrůznějších emocí, které albem „In the Passing Light of Day“ prochází, se nevstřebává vůbec snadno. Vždyť jen ten duši chlácholící a zároveň trhající Danielův zpěv je kapitolou sama pro sebe. S novinkou těchto Švédů strávíte spoustu času, než projdete všemi uličkami, prozkoumáte všechna zákoutí a hlavně než se těmi uličkami dokážete vrátit nazpět. Nicméně vzhledem k délce alba je tak trochu předvídatelné, že pro neklidné a méně trpělivé posluchače se tu a tam objeví nějaká ta vata.
Ač nejsem zarytým zastáncem žánru, považuji jubilejní desku party kolem Daniela Gildenlöwa za jedno z nejpropracovanějších, nejzajímavějších a v neposlední řadě nejprocítěnějších alb poslední doby a žádný zapálený nadšenec do objevování v hudebních sférách by jej neměl přejít bez povšimnutí. Možná vyumělkovaný obal alba, který by se spíše než pro hudbu vysoké kvality hodil pro reklamu na fitness nebo zdravou výživu, může působit lehce odrazujícím dojmem, ale nechat se odlákat by byla velká škoda, protože Švédové z Eskilstuny do takto pojatého přebalu ukryli disk servírující jednu progresivní lahůdku za druhou, které vyžadují určitou dávku porozumění.
|
