Jaká je v současnosti největší senzace současné skandinávské hairmetalové scény? Totálně dobití Crashdïet? Na poslední desce předimenzovaní Reckless Love? Chyba lávky… Crazy Lixx! Přestože tahle kapela byla v době největšího boomu scény, které je součástí, v pozadí doznívajícího obřího dopadu debutu Crashdïet „Rest In Sleaze“ (tomu se tahle kapela už nikdy ani v nejmenším nepřiblížila) a suverénního nástupu Reckless Love, dnes se situace otočila. Crashdïet jsou, jak se zdá, po létech tápání už minulostí, když už neměli vůbec co nabídnout a Reckless Love se opájí myšlenkou, že oni jsou noví Def Leppard, ovšem sprostě pošilhávájí po laciném popu a proto je čas pro Crazy Lixx. Jejich kariéra jde poslední dobou nahoru, přestože se v minulosti zdálo, že se vyčerpali s debutem „Loud Minority“.
Krizi, která přišla s dvojkou „New Religion“ a doznívala ještě na „Riot Avenue“ se na minulé eponymní desce podařilo překonat a recept na to byl veskrze jednoduchý. Přestože fanouškovi bylo jasné, kde tkví největší síla kapely, samotní muzikanti na to přišli teprve nedávno. Heroické pokusy o heavy metal jsou definitivně zameteny pod stůl, stejně jako zbytečný sleaze škleb, o nějž se také Crazy Lixx v minulosti lehce pokoušeli, a kapela se uvelebila na místě, kde jí to sluší nejvíce. Novinka „Ruff Justice“ totiž plně dokončuje to, co začala minulá deska a sice jasný přerod v totálně stadionovou kapelu (myšleno stylem hudby, protože vyprodané stadiony jsou pro Crazy Lixx vizí poněkud vzdálenou), která má stejně blízko k Def Leppard, jako k Bon Jovi či Whitesnake z jejich éry kolem alba „1987“. A o to přece Crazy Lixx šlo.
Pokud jsme v případě minulé desky mluvili o tom, že se jedná o hitové album, která se blíží k rockovému mainstreamu, v případě „Ruff Justice“ lze o takovém počinu mluvit bezezbytku. Crazy Lixx zde odhodili jakékoliv zábrany a bez skrupulí můžeme jejich novinku zařadit do škatulky pop metal. Navíc v případě hitových skladeb jsou na tom tihle čiperní Švédové stejně jako na minulé desce, skvělé věci jako „I Missed The Mark“ nebo „Girls Of The 80`s“ tu své nástupce mají. A co více, nové skladby jsou ještě vycizelovanější, producentsky ošetřenější a to i bez toho, aby trpěly pocitem sterility.
Crazy Lixx na novince ukazují, že nejsilnější jsou ve středních tempech, která je přibližují až někam do hájemství AOR. Ne náhodou pak věci, které jsou načichlé rockem pro dospělé, jako „Walk The Wire“ (pocitově evokuje „Don`t Walk Away“od Danger Danger), „Snakes In Paradise“ a trochu ostřejší „XIII“ jsou základem celé novinkové kolekce. Kapela v nich ukazuje, jak už muzikálně vyspěla, protože skladby jsou chytře složené a výborně zaranžované, včetně důrazu na výborný zvuk, který v tomto stylu udělá také hodně práce. Tím se ale nedá říct, že by „Ruff Justice“ stála jen na těchto třech skladbách. Potěšit dokáží tvrdší kousky „Shot With A Needle Of Love“ nebo „Hunter Of The Heart“, stejně jako baladická „If It`s Love“, která sice užívá klišé podobných skladeb, ale nezní vlezle, což je důležité. Překvapující je pak „Killer“, ta má dramatické pnutí, které jí blíží až skoro ke kvaziqueenovskému patosu (a opět drobně evokuje jednu z hymen osmdesátých let, tentokrát „Love Kills“ od Vinnie Vincent Invasion).
Celkově se ale Crazy Lixx podařilo vydat skutečně silnou desku, která bude pro další její směřování důležitá. Možná, že je kapela právě na konci jedné ze svých vývojových cest, protože při porovnání novinky a debutové „Loud Minority“ je slyšet, že tihle Švédi kus cesty ušli. Bylo jasné, že sem směřují už dlouho, „Ruff Justice“ je pádným důkazem toho, že směr, který si vybrali, je správný.
|
