Projekt veličin soudobého skandinávského death metalu, část třetí. I když ve svých začátcích působili The Night Flight Orchestra spíše jako sranda projekt, kterým si členové Soilwork a Arch Enemy krátí dlouhou chvíli než jako seriózní kapela, debut „Infernal Affairs“ všem nakonec vytřel zrak. Už jen tím šokující stylovým zaměřením, kdy se o žádném metalu (natož deathu) nedá mluvit ani v náznacích, ale především výbornými skladbami, které jasně dokázaly, na čem takoví muzikanti jako Björn „Speed“ Strid (Soilwork) nebo Sharlee D`Angelo (Arch Enemy) vyrostli. Jasná poklona mistrům hard rocku a AOR sedmdesátých let, ovšem hraná se současným drajvem a soudobým, plným zvukem. Nejeden posluchač zůstal udiveně zírat.
Dva roky stará „Skyline Whispers“ kapelu zavedla ještě dál a představila trochu komplikovanější skladbu písní, které začínaly pošilhávat po art nebo prog rocku. Ovšem základ zůstal neměnný. Stále se sázelo na odkaz takových veličin jako Foreigner, Styx, UFO, Journey nebo Deep Purple (spíše až z pozdní coverdaleovské éry), ale přibývalo různých fíglů, jak hudebních, tak zvukových. Novinka „Amber Galactic“ jde v tomto směru ještě trochu dál, když ubírá na razanci a stylově by se dalo více než o hard rocku mluvit o classic rocku s velice, velice silným vlivem AOR. Rozhodně nejsilnějším za dosud krátkou éru kapely. „Amber Galactic“ tak naprosto skvěle demonstruje vývoj kapely, která na nové desce je opět o něco dospělejší a muzikanti jako skladatelé a aranžéři zase o nějaký ten kousek obratnější.
I když start v podobě pilotního singlu „Midnight Flyer“ je trošku ztuhlý a Stridovy melodické party ještě nerozkvétají do krásy, to pravé se začne odehrávat už od dvojky „Star Of Rio“, kdy muzikanti rozehrají svou hru s pestrou paletou nálad, zvuků a překrásných melodických postupů. Sází hlavně na hitové ambice a přestože nenabízí vyloženě klasickou baladu (vždycky nejsilnější zbraň AOR souborů), je v případě této desky na místě mluvit o takřka dokonalé hitovosti, která si tyká s rockovým mainstreamem i s jeho umělečtějším vyjádřením. The Night Flight Orchestra jsou totiž velmi silní, jak ve svých hardrockových jízdách (tady lze jmenovat právě „Star Of Rio“ nebo „Gemini“), tak v klidnějších vodách, kde se na „Amber Galactic“ pohybují nejvíce ze všech tří alb.
Když nebudeme počítat zmíněnou úvodní „Midnight Flyer“ (není špatná, to ne, ale úplně ono to také není), klopýtne kapela za celou padesátiminutovou délku alba už jen jednou a to ve „Space Whisperer“, kde se přihlásí s přehnaným riffem, který by slušel třeba The Hallcopters, ovšem na této kolekci působí spíše nepatřičně. Jinak nabízí skutečné perly jako „Jennie“ (harmonie jako vystřežené s debutu Foreigner), „Domino“ či „Something Mysterious“, které kapelu dovádí ke skutečným výšinám AOR. A důvod je prostý. The Night Flight Orchestra jsou totiž původní a svým způsobem originální. Samozřejmě, že se v tomto stylu nedá vymyslet asi už nic převratného, ovšem možná je to tím, že muzikanti pocházejí z jiných hudebních kruhů a proto na tuto muziku získávají jiný pohled.
Ať je to čím chce, je nutné konstatovat, že The Night Flight Orchestra se povedla třetí trefa do černého. Kdo obdivoval jejich minulou desku a myslel si, že kapela už nikdy nemůže takovou porci výborné muziky zopakovat, ten se mýlil. Těmto Švédům se to totiž povedlo. Ba co více, ještě si otevírají dlaší vrátka a proto lze očekávat, že se od nich ještě dočkáme dalších velkých věcí.
|
