Na rakvi patnáct popíjí chlapů, johohó, ať teče rum...
Bývaly doby, kdy měli piráti Alestorm nějakou potřebu nacpat na desku poměrně vážně se tvářící (nebo alespoň ne tak praštěně potrhlé) kompozice jako kontrast k těm svým nevázaným halekačkám. Ty časy jsou víceméně (alespoň soudě podle aktuální desky „No Grave But The Sea“) pryč. Tvrdit, že to je dobře, by bylo asi zavádějící. Ono je to spíš tak, že kdyby i letos Alestorm nějakou úplnou serióznost zařadili (byť třeba „Bar Und Imbiss“, „Man The Pumps“, či závěrečná „Treasure Island“ k nim až tak daleko nemají), ničemu by to neuškodilo, ale ta sázka na potrhlé šaškárny a někdy až prvoplánovitě vlezlé popěvky vychází stoprocentně, bez toho, aby člověk měl pocit nějaké podbízivosti, trapnosti či lacinosti.
Dalo by se říct, že Alestorm udělali své další typické folkově power metalové album, u kterého při těch svých obvyklých taškařicích zašli jen o kousek dál. Takže dominují chytlavé melodie, zpěvné a zapamatovatelné refrény, energie, která vás má tendence táhnout do kola je neutuchající a hlavní tah skladeb velmi často vychází z rozverných motivů kláves (jasně, dojde třeba i na praštěný Atari sound v úvodu klipovky „Mexico“, coby jedné z těch nejvýraznějších – a nejvlezlejších - chlastacích hymen na albu), zcela na místě jsou i ty vytrvale oslavné fanfáry, které vytváří zdánlivý dojem pompéznosti, po které však Alestorm s chutí sami dupou a tancují. Asi nikoho nepřekvapí, že když se už Alestorm (vida, jak snadno lze z Alestorm učinit pivní bouři a přitom přirozeně propašovat do tvorby kapely špetku až thrashové agresivity…) pustí do skladby, která nese stejný název jako kapela, že hlavní motto v křepčícím refrénu zní „Rum, Beer, Quests and Mead, these are the things that a pirate needs“ . Že humor a nápady partu kolem Christophera Bowese neopouští, snadno kapela předvede v úletovém (ano, tady je bod, ve kterém Alestorm definitivně přehodí přes palubu i toho posledního škarohlída) svérázně úchylném příběhu o vyřizování účtů s jistým čarodějem. S akustickou kytarou, harmonikovým soundem kláves, říkankovým popěvkem a ultra halekacím refrénem je „Fucked With An Anchor“ nezpochybnitelný trhák pro (možná nejen) nadcházející festivalovou sezónu.
V čem je ten fígl, že i ty nejprimitivnější postupy v případě Alestorm bez problému fungují? Jak je možné, že tahle estráda báječně vlezlých melodií (jejichž sílu nějaký ten žejdlík přirozeně umocní) a nevázaných halekaček chytne a nepustí? Je to jednoduché - Alestorm prostě dělají to, co umí, dělají to dobře a navíc je to zcela evidentně baví. Takže korbel do ruky, rum do hlavy, vlajku s lebkou na stěžeň, pásku přes oko, nějakou mořskou vílu do podpalubí a hurá na moře! Čirá zábava a exploze pozitivní energie.
|
